Večeře, která korunovala krásný den. I tentokrát Cheb potěšil

Krásné a oblíbené Chebské vánoční trhy, které znáte třeba z českého filmu Ten, kdo tě miloval, se letos kvůli vládnímu nařízení nekonají. Přesto jsem přijel do malebného centra Chebu nasát adventní atmosféru a zabruslit si na vánočním kluzišti u slavného Špalíčku. A protože ve dvou se vánoční atmosféra se nasává lépe, opět jsme do Chebu zamířili společně s přítelkyní.

Jedna ze zdejších ulic, jmenuje se Jateční, nás z vánočně vyzdobeného náměstí přivedla k restauraci Da Angelo. Po pravdě nasměroval nás jeden pár se svařákem u kluziště.

Zašli jsme tam rádi. I proto, že jsme o této pizzerii slyšeli už při naší poslední návštěvě Chebu v září. Tehdy s tím, že v Da Angelu pečou výborné pizzy a vaří gnocchi. Tedy že jsou jako doma v italské kuchyni, což ostatně evokuje i název restaurace.

V září jsme ovšem zamířili jíst do restaurace Incognito (viz recenze z této návštěvy – Byl jsem v Chebu Incognito. A ochutnal telecí pečeni sous-vide).

Večeře, která korunovala krásný den. I tentokrát Cheb potěšil
Kuřecí grilované prsíčko v tyrolské šunce plněné gorgonzolou. S pečenou bramborou se zakysanou smetanou a česnekem.

Denní menu, napsané křídou na tabuli u vchodu do restaurace, nás ale zastavilo a rozkolísalo. Spíš než na proslulou pizzerii a restauraci s několika typickými dobrotami italské kuchyně ukazovalo na nějakou českou lidovou hospodu. Na áčku stálo, že nabízejí čočkovou polévku, čevabčiči s vařeným bramborem a smažený řízek. Rovněž s vařeným bramborem.

S přítelkyní jsme se po sobě zmateně podívali, jestli náhodou nestojíme před hostincem Na Růžku. To je totiž jeden z nejčastějších názvů českých hospod na rohu dvou ulic, kde skoro vždycky dostanete smažený řízek a často i čevabčiči, nebo čočkovku. Když jsme se ale ujistili, že stojíme správně, vstoupili jsme dovnitř.

Restaurace byla zrovna téměř prázdná (je vidět, že vládní covidové restrikce dopadly nejen na Prahu, ale i na Cheb). S výběrem stolu jsme proto neměli žádný problém.

Jídelní lístek k naší radosti nabízel originálnější výběr jídel než popsaná tabule před vchodem, takže jsem se nerozhodně lavíroval mezi třemi lákavými jídly. A zatímco přítelkyně se poměrně rychle rozhodla pro kuřecí steak s bylinkovým máslem a mini salátem (se šťouchanými brambory s cibulkou a slaninou), mně výběr trval o několik minut déle. Jak jinak.

Večeře, která korunovala krásný den. I tentokrát Cheb potěšil
Kuřecí steak s bylinkovým máslem a mini salátem. S volitelnou přílohou – šťouchanými brambory s cibulkou a slaninou.

Až jsem se musel rozhodnout. Objednal jsem si kuřecí grilované prsíčko v tyrolské šunce plněné gorgonzolou. A k němu pečenou bramboru se zakysanou smetanou a česnekem. Právě tak jsem si nakombinoval závěr chebského dne. Dne, který byl po všech stránkách povedený. V pracovní i osobní rovině. Ale všechny pozitivní emoce z něj by v tu ránu zasklilo nepovedené jídlo. V tomto ohledu je jídlo nenapodobitelné. A jeho význam nesmírný.

Dobré jídlo vám může zlepšit náladu v průměrném dni. Výborné jídlo může znásobit vaši euforii z úspěšného dne. Anebo naopak mizerné jídlo může všechny příjemné pocity, které jste během dne nastřádali, úplně zazdít. Spláchnout je do záchodu.

V Da Angelu došlo na druhou ze zmíněných variant – na znásobení euforie z bezva dne. Na obou objednaných jídlech totiž kuchyně odvedla skvělou práci. Měl jsem si nechat předvolat kuchaře a udělit mu Řád zlaté vařečky jako ve filmové pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele. Kdybych takový měl, hned bych mu ho přišpendlil na rondon.

Kuřecí steak byl perfektně připravený. Šťavnatý a křehký zároveň. A mini salát, v jehož případě můžeme hovořit o větší než “mini” porci, čerstvý a velmi chutný.

Večeře, která korunovala krásný den. I tentokrát Cheb potěšil
Gorgonzola uvnitř.

Jestli herec v hlavní roli potřebuje kolem sebe na jevišti další skvělé kolegy, aby nakonec diváci v divadle opakovaně tleskali, pak právě tohle se stalo na talíři mé přítelkyně. Salát perfektně doplňoval excelující kuřecí steak. A třetím do party na jevišti, tedy na talíři, byly výborné šťouchané brambory.

Jak řekla má přítelkyně, když slastně olizovala vidličku: Ty nemají chybu!

A chybu nemělo ani mé jídlo. Gorgonzola, která z rozkrojeného kuřecího válečku, úhledně zabaleného ve slaninovém županu, pomalu vytékala, dodala grilovanému masu sofistikovanou chuť. Jemně zemitou, současně však lahodnou. Maličko sladkou, ale i ždibet hořkou. A povšechně smetanovou.

Tohle italské plísňové zlato s charakteristickou vůní zafungovalo ve spojení s grilovanou kuřecí kapsou jako báječné osvěžovadlo a rozdmýchávadlo fantazie.

Ideálně upečené půlky brambor, zdobené na řezu zakysanou smetanou, jen doplnily bezvadný chuťový zážitek. Jako by hlavní hvězdě na talíři – grilovanému prsu s gorgonzolou – přihrály na pěkný gól.

Z restaurace jsme odcházeli povzneseni. Chybělo přitom málo a nechali jsme se odradit denní nabídkou na tabuli na chodníku. Ještě, že jsme vzali za kliku a vstoupili.

Egran Wolf

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..