Ty vole! Mám kuře v troubě!

Když jako chlap začínáš ve 43 letech nový život, je to záhul. Nejvíc pak asi stěhování do nového bytu. Ještě na staré adrese roztřídit milion věcí, protože během let jsi jich tolik nashromáždil, vyházet zbytečnosti, zabalit, zorganizovat, snést, převést, vytahat, vyskládat…

Než se objevíš na nové adrese, jako bys prošel peklem. Tuhle příšernou fázi uzavřeš tím, že za rozjeté kamarády, kteří ti se stěhováním pomáhali, zaplatíš útratu v hospodě – přes šestnáct stovek. Vlastně šestnácti stovkami, které skončí v kasírce vrchního, všechno teprve začíná…

Od svých devatenácti let jsem se stěhoval už osmkrát, takže na přesun z bytu do bytu – s třicítkou banánových krabic, třicítkou prutů, deseti bágly, velkou postelí a počítačovým stolem – jsem už odborník. Ovšem odborník proti své vůli, protože jestli něco chci, tak zapustit kořeny. Konečně už.

Ostatně i proto jsem při šestém a sedmém pekle (= stěhování) prohlašoval, že tohle bylo mé poslední peklo. Dost! Utrum! Konec! Šmitec! Už žádný další stěhování! Fuck it! Odtud mě odnesou už jenom v penále, dušoval jsem se.

Jenže dušování, nedušování, život už je takový. Ve druhé půlce října, po návratu z výpravy do Skandinávie, jsem se stěhoval poosmé. A snad proto, že se tohle stěhování trefilo do týdne mých narozenin, jsem poprvé neměl pocit, že je lepší vyhořet. Naopak. Tolik švandy jsem si dlouho neužil…

Ty vole! Mám kuře v troubě!
Ilustrační foto Václav Fikar

Předně… Když se stěhuješ v době svých narozenin, každý spojuje narozeninovou gratulaci s přáním toho nejlepšího v novém životě, který začínáš. Dostáváš tak dvojitou dávku slepených přání, aby se ti do nového bytu šlo lehčeji.

Tak třeba klatovský Michal…  Připomněl mi, že bych se už taky měl usadit. Jako on. A k tomu usazení mi popřál, abych si našel „roštěnku, se kterou mě bude bavit sex i v šedesáti“. Anebo takový Jirka. Popřál mi prakticky to samé. Hodnou ženu a s ní spoustu dobrého jídla a sexu. Druhý Michal mi popřál némlich to samé a druhý Jirka cosi podobného. Jen jeho přání bylo delší. Bezva ženskou do nepohody, kámo, která ti ten start ulehčí, přál mimo jiné.

Tohle je asi na výzkum, ale prakticky všichni moji kamarádi (zvláštní – většinou jsou jimi Jirkové, Michalové a Martinové) mi přáli dobrou nebo hodnou ženu a s ní pak dobrý sex. Jako by můj život nebyl o ničem jiném.

Míra z Plzně si však přání hodné ženy a sexu do nového života odpustil. Byl hlubší: Gratuluji ke změnám, přinášejí do života skvělé věci, napsal mi v esemesce.

Měl pravdu. Listopadové změny přinesly do mého nového života skvělé věci. Po první noci v novém bytě například vanu. Parádně hlubokou. Plně napuštěná pohodlně schová chlapa mých parametrů, natož o něco menší ženu. I bez pěny. Ovšem pokud má špunt! A to vana v mém novém bytě neměla.

Proto jsem poprvé v životě kupoval špunt do vany. Kravina, řeknete si, ale já vážně netušil, že špunty do vany mohou mít různé rozměry. A ony je fakt mají! 38 mm, 39 mm, 43 mm, 46 mm, 46,5 mm…

„Tak to vám přeju šťastnou ruku. Málokdo vybere napoprvé dobře,“ smál se zaměstnanec OBI, když mě zavedl k regálu se zátkami do van a dřezů.

Zařadil jsem se k většině nakupujících. Dobře jsem totiž vybral až napotřetí, což pokladní prodejny opravdu bavilo. Běhal jsem od bytu k regálu. Až třetí špunt mé vaně sedl. Totiž perfektně ji utěsnil. A já se mohl vykoupat.

Ještě před špuntem jsem ale musel okusit další kousek stěhovacího pekla. Zařídit energie. Než jsem na nové adrese začal svítit, topit a vařit, uběhly od podání žádosti tři týdny a spotřeboval jsem dva dny dovolené.

Pak zařídit internet, koupit a usadit poštovní schránku, objednat skříně, zapojit pračku, vydrhnout zasviněný sporák po předchozím nájemníkovi, zasádrovat puklinky ve stěnách, přivrtat polici, zvyknout si pravidelně nakupovat jídlo do lednice… Večer po práci.

A protože takové stěhování tě dostane na samotný vrchol svěžesti a psychických sil, večer po práci, s taškami plnými nákupu, odemykáš vrata do baráku dálkovým klíčem od auta. A ještě se rozčiluješ: Kterej idiot tady vyměnil zámek?!

Když ti po dvaceti vteřinách a několika dalších neúspěšných pokusech s klíčem od auta dojde, že idiotem jsi tady ty, konečně sáhneš po správném klíči.

A nahoře si pak napustíš vanu, abys ten těžký den ze sebe spláchnul.

Ty vole! Mám kuře v troubě!
Ilustrační foto Václav Fikar

Protože si ale ještě musíš stihnout připravit oběd na zítřek, napatláš na kuře med a třený česnek, zasypeš ho sušenými bylinkami a tohle kreativní drůbeží dílo šoupneš do trouby. Horká voda ve vaně tě pak uvolní. Osvobodí. Zbaví únavy. Zavře ti oči. Díky špuntu ztratíš pojem o čase…

… až mě probudil mobil. Volal kamarád kvůli naší chystané rybářské výpravě do dálek. Bylo něco kolem desáté, když jsem si vzpomněl: „Ty vole! Já mám v troubě kuře. Od půl šestý!“

A tak jsem vyskočil z vany, protože najednou jsem cítil. Pach doutnajícího uhlí z kuchyně naznačoval, že kuře už je asi upečené. Jenže jsem vyskočil moc hrrr, a tak jsem na dlaždicích uklouzl. Dobitý jako pes jsem dokulhal k troubě a rychle ji otevřel. Dým jsem rozkašlal a rozehnal rukama, a když jsem konečně zahlédl pekáč, vytáhl jsem ho. Měl jsem si ale předem vzít na ruce chňapky, alespoň myslím, protože teď bych psal bez puchýřů na prstech. Když už z oběda na druhý den nebylo nic.

Ještě, že na startu do nového života mě provází bezva ženská, která mi umyla okna do ulice. Okna byla tak zasviněná, že sám bych do toho asi nešel. Naučil bych se žít v jejich přítmí…

A víš co? Pak v ulici, kam ses nastěhoval, potkáš čarodějnici. A ta ti řekne, ať se v tom pěkném novém bytě moc nezabydluješ. Že v něm „nejsi ukotvený“. Cože? To se jako budu stěhovat podeváté? Takže další kuře připálím v jiném bytě? Až se za pár měsíců vrátím z výpravy do Mongolska?

Václav Fikar

6 thoughts on “Ty vole! Mám kuře v troubě!

  1. Nevím už,co jsem ti přál já,každopádně určitě něco jiného,než Jirkové,Martinové,Michalové….,ale vím,že není věci,kterou by chlap tvýho formátu nedal….takže jednou pro vždy: ADRENALIN !

    1. Ahoj Tome, ty jsi vždy zářil a záříš…. Aniž bys tušil, pokaždé vyjdeš jako slunce v pravý moment… Děkuji moc! Nebudu nic slibovat, ale letos bych si rád dopřál dovolenou u Bečvy, u tebe na chatě v lese. V létě nebo na podzim. Ať už sám, nebo s někým… Jo, a přál jsi mi tohle: Na zdraví a Petrův zdar! (Facebook si pamatuje za nás :D)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..