Loket, Mariánské Lázně, Bečov nad Teplou… Do pátého dílu fotografického cyklu Pozoruhodné Česko jsem vybral již třetí město z oblasti Slavkovského lesa. Staré městečko, k němuž se váže jeden z největších detektivních příběhů Československa 20. století. Městečko, kde se špetkou nadsázky vyvrcholila československá bondovka. Detektivka, na jejímž konci bylo nalezení pokladu nedozírné hodnoty – relikviáře sv. Maura.
Relikviář sv. Maura
Osud relikviáře je pozoruhodný. Popisovat zde celou jeho historii nebudu, zmíním jen, že byl před X stoletími vyroben na zakázku benediktýnského kláštera v belgickém Florennes. Tento klášter totiž získal relikvie sv. Jana Křtitele a později také sv. Maura z katedrály v Remeši a právě pro jejich uložení si nechal relikviář zhotovit. Jenže po francouzské revoluci byl klášter zrušen, čímž se začal psát pozoruhodný příběh této zlatnické památky, kterou dnes můžeme obdivovat v Bečově nad Teplou.
Do Bečova se relikviář dostal na konci 19. století. V roce 1889, kdy ho na svůj zámek nechal přemístit Alfréd de Beaufort-Spontin, jenž relikviář zakoupil v roce 1838 od církve.
Později ale začala 2. světová válka, po níž byli Beaufortové označeni za kolaboranty. Po vydání tzv. Benešových dekretů proto opustili republiku. Jenže předtím ještě uschovali relikviář neznámo kde a on na dlouhých 40 let doslova zmizel z povrchu zemského. Až na něj všichni zapomněli…
Novodobá historie relikviáře svatého Maura se začala psát v červnu 1984 ve Vídni. Na tamní československé zastupitelství tehdy přišel jistý Danny Douglas, americký obchodník žijící ve Vídni. Řekl, že má pro Československo velmi zajímavý obchod. Zaplatí československému státu 250 tisíc dolarů za to, že odtud vyveze věc vysoké historické hodnoty, o které zdejší úřady nic nevědí.
O jakou věc se jedná, odmítl prozradit. Jen uvedl, že věc nemá přímou souvislost s československou státností ani historií země. Jako lokalitu uložení předmětu uvedl vzdálenost zhruba 150 kilometrů od Norimberku a dodal, že věc byla ukryta ke konci 2. světové války.
Tady je nutné říct, že socialistické Československo bylo dolarovému obchodu nakloněno. Během vyjednávání ale někoho napadlo, že je nutné nejdříve prověřit, jestli neznámý předmět nepochází z trestné činnosti, což by připravovaný obchod znemožnilo. A tak byla do hry vtažena kriminálka. Jak později uvedl kriminalista František Maryška, který pátrání vedl, kriminalisté dostali zhruba toto zadání: Hledat docela neznámou věc, za kterou je jeden americký obchodník ochotný zaplatit 250 tisíc dolarů.
Kriminalisté se chytli dvou indicií. Nejprve logicky vymezili okruh zhruba 150 km od Norimberku, do kterého spadala tato západočeské města – Karlovy Vary, Cheb, Tachov, Domažlice, Klatovy a Plzeň. Zároveň si řekli, že pokud má neznámá věc takovou hodnotu, mohl ji vlastnit jen někdo, kdo si ji mohl dovolit.
A tak se rozeběhlo pátrání v archívech, ale i na bývalých panstvích a klášterech. Kriminalisté dělali svou práci, zatímco pověřené úřady připravovaly smlouvu k podpisu. Americký obchodník si byl jistý tím, že uskuteční svůj životní obchod. Ostatně potvrdil to přímo na jednání v Praze, u kterého byli inkognito i kriminalisté.
A ti během tohoto jednání dostali nové indicie, které Douglas nechtěně prozradil. Kriminalisté se například zeptali, jestli mají k vyzvednutí předmětu připravit zvláštní techniku nebo potápěče. Obchodník ale zavrtěl hlavou s tím, že vyzvednutí bude jednoduché. Přitom nad konferenčním stolkem rozhodil rukama, aby ukázal, jak je věc velká. Respektive malá. Během hovoru také zmínil, že má asi rok starou informaci, že předmět, který pochází ze 13. století, je dosud stále na svém místě.
Neúspěšné pátrání mezitím pokračovalo dál. Kriminalisté teď ale věděli, že hledají velmi vzácnou a drahou věc, ukrytou za 2. světové války. Jenže poradit jim nedokázali ani historici na ministerstvu kultury.
Policie vytipovala tři šlechtické rody, kterých by se záležitost z konce války mohla týkat – Metternichové, Menstom dorff-Pouilly a Beaufort-Spontinové.
Mezitím už byla smlouva připravena k podpisu. Na začátku října 1984 byl dohodnutý termín a místo podpisu smlouvy, kterým měly být Karlovy Vary. Na přání Douglase. A právě tohoto obchodníkova přání se chytli kriminalisté. Domnívali se, že smlouvu chce podepsat ve Varech proto, že leží blízko místa úkrytu předmětu a jeho vyzvednutí.
Tím se pro ně lokalita pro pátrání po neznámém předmětu výrazně zúžila, až se jejich pozornost upřela na hrad a zámek v Bečově, tedy bývalé panství Beaufort-Spontinů.
Tehdejší kastelán Karel Macek kriminalisty na zámku viděl nerad, nicméně během hovoru mimochodem zmínil, že pravděpodobně jednoho z příbuzných zámecké rodiny na zámku relativně nedávno, asi před dvěma lety, viděl. Přijel se prý podívat na místo, se kterým ho pojila historie.
Kriminalistům došlo, že onen příbuzný byl člověkem, který ověřil, že věc je stále na původním místě. Návštěvu Maxe von Crove, zetě bývalého majitele Bečova, pak zpětně potvrdila i pasová kontrola. Podpis smlouvy mezi Československem a americkým obchodníkem se měl ve Varech uskutečnit v listopadu.
Těsně před odjezdem týmu kriminalistů do Bečova dne 4. listopadu 1985 se jim ozvala dr. Hejdová z Uměleckoprůmyslového muzea, že má pro ně připravenou knížku, o kterou žádali. Jednalo se o knížku o památkách Karlovarska. Jeden z kriminalistů ji chtěl jen jako další z mnoha inspirací. Předtím ji totiž viděl u kastelána.
A pak se to stalo! Při listování knihou si na jedné stránce všiml fotografie relikviáře svatého Maura. Přitom v té samé knize, kterou viděl u zámeckého kastelána, stránka s relikviářem chyběla! Původní majitelé zámku totiž chtěli, aby relikviář naprosto upadl v zapomnění a stránku z knihy odstranili.
„Najednou jsme věděli, co takovou dobu hledáme,“ vzpomínal později kriminalista František Maryška.
Dne 4. listopadu tedy policisté obsadili zdejší hrad a zámek. S lopatami, krumpáči, detektorem kovu, vypůjčeným od armády, a s kamerou. Byl víkend a smlouva s americkým obchodníkem měla být podepsána hned po víkendu. Kopat začali venku, kde bylo velmi ošklivé zimní počasí. Pak jim ale došlo, že když se zimy nebojí Douglas, že by se jí nemali bát ani oni. Že prostě hledají špatně. Že relikviář nebude venku, ale někde uvnitř.
Proto začali mapovat starou část hradu, nejprve gotickou kapli. Během prohledávání zdejší podlahy začal detektor kovu opakovaně hlásit, že se pod podlahou cosi nachází.
„Zlatokopecká horečka v nás neustále sílila a začali jsme, teď už se svolením kastelána, podlahu opatrně rozebírat. Pod prkny se ukázala suť. Odhrnul jsem ji a v jednom místě se nám zdálo, že se ztrácí v jakési dutině. Hrábnul jsem holou rukou ještě několikrát, když se otvor rozšířil asi na průměr deseti centimetrů. Sklonil jsem se a podíval se dovnitř. A uviděl jsem, jak se na mě z díry pod podlahou usmívá skleněná kulička ze zlatého štítu relikviáře. Byl 5. listopad 1985 a na náměstí zrovna tlouklo poledne. Nikdo z nás tomu nemohl uvěřit,“ vracel se k objevení pokladu Maryška.
Objevem relikviáře svatého Maura byl uzavřen jeden z nejpodivuhodnějších kriminalistických příběhů.
Důsledkem nevhodného uložení ve vlhké zemi byl relikviář ve velmi špatném stavu, který vyžadoval odborné zrestaurování. Restaurátorské práce mohly být naplno započaty až v roce 1991 – po vyjasnění majetkových a vlastnických vztahů.
Jeho záchrana pak trvala jedenáct let – do roku 2002. Restaurování relikviáře sv. Maura přitom nemá ve světě obdoby. Žádný ze zbývajících domečkových relikviářů totiž nebyl nikdy restaurován v takovém rozsahu jako právě tento. Během restaurátorských let si odborníci museli osvojit dávno zapomenuté zlatnické techniky a dokonce vyvinout nové postupy! Aby mohl být relikviář v roce 2002 zpřístupněn veřejnosti.
Mimochodem, o této detektivně-špionážní události, tedy o hledání a nalezení relikviáře sv. Maura, byl natočen televizní film Hon na svatého Maura (2006). Jiný dokumentární film, krátkometrážní, o této události se jmenuje Nález století – Relikviář svatého Maura, jeho režisérem je Čestmír Církva.
Městečko obklopené lesy
Bečov nad Teplou je malé historické městečko, v němž dnes žije tisícovka obyvatel. Jak jsem již uvedl, nachází se v srdci Slavkovského lesa, jeho okolí je proto lesnaté a kopcovité.
Dominantou Bečova jsou gotický hrad sousedící s barokním zámkem, které se tyčí nad hlubokým údolím. Ve městě se ale nachází také Muzeem historických motocyklů a hraček či botanická zahrada.
Gotický hrad
Bečovský hrad byl postaven zhruba v polovině 14. století, aby chránil důležitou křižovatku zemských cest. Byl střediskem panství, k němuž náležela největší část Slavkovského lesa, kde se těžily cenné kovy – stříbro, cín a další.
Stavba hradu postupně prošla několika vývojovými fázemi. V první fázi vznikl bergfrit, neboli obranná věž, a obytný palác na místě dnešního horního zámku.
Po roce 1352 začala stavba věže, která původně měla mít obytnou funkci. Po začátku stavby však byl plán změněn a v prostoru tří pater věže vznikla kaple Navštívení Panny Marie. Oltářní strana byla orientována nikoliv na východ, ale vzhledem k dispozici na severní stranu. V této kapli se nachází unikátní soubor nástěnných maleb provedených technikou al secco (do suché omítky), pocházejících z doby kolem roku 1360.
Po roce 1356 byla v blízkosti kaplové věže postavena reprezentativní obytná věž, tzv. donjon (jeden z největších v Čechách). Stěny soukromé komnaty pána hradu pokrývá výmalba z období pozdní gotiky.
Bečov byl jedním z hradů, kde se dlouho (1620–1621) držela stavovská posádka. Konec rozkvětu zdejšího panství však učinila právě třicetiletá válka. Panství bylo slavkovským měšťanům za jejich účast na stavovském povstání zkonfiskováno a roku 1624 prodáno císařskému sekretáři Gerhardu Questenberkovi. V roce 1648 ale vojska vedená švédským generálem Königsmarkem hrad přepadla, dobyla a posádku zajala. Hrad byl tenkrát velmi poškozen…
V roce 1813 zakoupil bečovské panství Friedrich August Beaufort-Spontin, který viděl další budoucnost svého rodu – na rozdíl od revolucí zasažených Francie a Belgie – v klidném Rakousko-Uhersku.
Byl to pak jeho syn Alfred Beaufort-Spontin, který roku 1838 zakoupil od církve relikviář svatého Maura. Alfred Beaufort-Spontin se zapsal do historie bečovského sídla rozsáhlými opravami zámku a zvažovanou rozsáhlou romantickou úpravou středověkého hradu.
Mimochodem, původní plán na propojení gotického hradu s barokním zámkem vypracoval architekt Josef Zítek. Vzhledem k finanční náročnosti však došlo jen k úpravě zámecké kaple sv. Petra, kterou je možné vidět v rámci II. prohlídkového okruhu.
V současné době je hrad veřejnosti nepřístupný. Nicméně stát jej opravuje, aby v roce 2017 (možná) mohl být hrad veřejnosti částečně zpřístupněný.
Barokní zámek
Zámek byl vybudován v letech 1750-53 v těsné blízkosti středověkého hradu – v místě bývalého předhradí. Pro jeho vybudování bylo využito raněbarokní opevnění, které navrhl Jan Lacron již v období v období třicetileté války a z něhož byla realizovaná pouze malá část v podobě dělostřelecké bašty.
Pozdně barokní zámek dokončil v polovině 18. století Dominik Ondřej z Kounic, nástupce Questenberků. Dominantou nezvykle uspořádané zámecké stavby je osmiboká věž kopírující půdorysné rozměry tzv. Lacronovy bašty, která pochází z již zmíněné třicetileté války.
Barokní zámecký most vede k raně renesančnímu vstupnímu portálu, po jehož stranách se zachovaly kladky na vytahování staršího padacího mostu.
Reprezentační sály a kaple zámku jsou situovány v polygonální věžici, zbylá část budovy sloužila obytným účelům. V roce 1861 byla přestavěna zámecká kaple, v letech 1861-75 pak byly za účasti architektů Josefa Zítka a Josefa Mockera upraveny ostatní interiéry zámku.
Botanická zahrada
Bečovská botanická zahrada (areál bývalého Beaufortského alpina) o rozloze devíti hektarů je původně jedna z nejvýznamnějších historických sbírkových zahrad v Čechách. Otevřena je celoročně od svítání do soumraku.
V blízkosti říčky Teplá se nachází volnočasový areál pro děti i dospělé s vrbovými prvky, travnatým hřištěm, lanovkou, pískovištěm či prolézačkami.
Kováři, kladiva a ohně
Od roku 2008 se v centru města koná tvůrčí setkání desítek kovářů z Čech a Německa. Mezinároní kovářské sympozium, každý rok na jiné téma, se stalo novou tradicí…
Velmi staré město
Obec Bečov založili počátkem 13. století velmoži českých knížat z rodu Hrabišiců, když zdejší celní stanici připomíná listina z roku 1214. První zmínka o bečovském hradu, který založili Boršové z Rýzmburka (Oseka), pochází z roku 1314.
Významných dat a důležitých letopočtů je v dlouhé historii města spousta. Jedním z nich je rok 1399, kdy páni z Rýzmburka (Hrabišicové) udělili Bečovu městská práva.
V roce 1430 byl Bečov obléhán husitským hejtmanem Jakoubkem z Vřesovic, v roce 1482 král Vladislav II. potvrdil a rozmnožil Bečovu městská práva a udělil mu městský znak (19. září 1482). V letech 1495 až 1547 vlastnili bečovské panství Pluhové z Rabštejna, kteří velmi pozdvihli těžbu cínu ve Slavkovském lese.
Mezi 17. a 18. stoletím město zničily dva velké požáry (2. února 1621 a 18. července 1760 – 18. července, kdy ve městě shořelo 130 domů, kostel a fara). V 17. století Bečov čelil dvěma morovým epidemiím (1632 a 1679) a město ničily i dvě velké povodně – 1821 a 1870.
Vše zásadní pro další rozvoj a prosperitu města se odehrálo v 19. a na začátku 20. století. Například stavba silnice do Toužimi (zahájena 1822), stavba údolní silnice do Karlových Varů (1829 až 1831), zřízení četnické stanice (1854), stavba nové silnice do Karlových Varů a Mariánských Lázní (1857).
V roce 1873 byla postavena nová silnice do Nové Vsi a Pramenů, v roce 1879 nová škola. Dne 16. března 1887 byla v Bečově otevřena hudební škola, která byla koncipována jako konzervatoř! V roce 1890 byla postavena nová silnice do Teplé, takže v roce 1892 žilo v Bečově nad Teplou 2205 obyvatel. To je zhruba 0 1200 víc než dnes..
Zdejší mariánský sloup byl postaven v roce 1680 neznámým autorem, když vše zaplatil Jan Adam z Questenberka. Sloup se sochou byl vysvěcen 21. července 1680. V roce 1891 byl opraven a v letech 1994-95 nákladně restaurován. Originál sochy Panny Marie byl tehdy umístěn na zámek, na sloupu je dnes jeho kopie.
Barokní stavba radnice na zdejším náměstíčku pochází z roku 1760 – z doby krátce po požáru. Jedná se o výstavný městský dům s četnými klasicistními prvky, který navrhli architekti Josef Moik a Norbert Heydl. V roce 1898 byla radnice renovována do dnešní podoby. Směrem do ulice stojí kamenná kašna (první půle 19. století) s chrličem ve tvaru lví hlavy.
Významné kulturní a společenské akce (pravidelné):
Bečovské slavnosti (červenec), Mezinárodní kovářské sympoziuum (září)
Místa, která stojí za zhlédnutí v nejbližším okolí:
Karlovy Vary – krajské město, významná lázeňská metropole
Teplá – obec, ve které se nachází národní kulturní památka Klášter premonstrátů s druhou největší klášterní knihovnou v ČR
Toužim – nejvýznamnější město jižní části Karlovarska. Historická zástavba města z období pozdní gotiky, s hradbami a zámeckým areálem.
Mariánské Lázně – lázeňská perla Slavkovského lesa s krásnými parky, Parkem Boheminium a mnoha sportovišti.
Loket – historická perla Slavkovského lesa s hradem, který je nejnavštěvovanější památkou Karlovarského kraje
Krásno – malebné městečko s hornickým muzeem a známou rozhlednou
Důl Jeroným – středověký cínový důl u zaniklé obce Čistá u Rovné, evidovaný báňským úřadem od roku 1548.
Text a foto Václav Fikar