Za štikami a okouny. Z malého ostrova v Baltském moři

Vypravili jsme se na sever. Pět muzikantů a já. Naším cílem byly štiky u Västerviku. V jedné ze střední části souostroví, které lemuje východošvédské pobřeží na jih od Stockholmu. Právě zde se nachází přes čtyři a půl tisíce ostrovů a ostrůvků, které vytváří ideální podmínky pro život štik a okounů. V brakické vodě Baltského moře.

Vypravili jsme se za štikami. A byli jsme mimořádně úspěšní. Stali jsme se jednou z nejúspěšnějších part letošní sezóny, pokud ne vůbec nejúspěšnější. Jedna metrovka, dvě devadesátky, sedm štik přes osmdesát centimetrů. Sedmdesátek nepočítaně. A k tomu i několik velkých okounů kolem čtyřiceti centimetrů.

Naše skóre, mohu-li tak říct, vysoce převyšovalo čísla, o kterých jsme na místě slyšeli, nebo jimiž se chlubily jiné výpravy. Připočtu-li k tomu bonus, totiž že jsem fotografoval divoké lososy, že jsme pozorovali losy a že nám přálo podzimní počasí, vrátili jsme se zpět do Čech jako z nejlepších lázní světa. Naplněni zážitky až po okraj.

“Tati, ty ses vrátil nějakej hubenější a zarostlejší,” přivítal mě mladší z mých synů po návratu z rybářské výpravy na sever. Nepřišlo mi ani jedno, ani druhé, nicméně syn mi připomněl, co všichni dobře víme. Totiž že život peláší jako splašený kůň. Že valící se proud jeho dnů a týdnů protéká mezi našimi prsty, aniž bychom v něm leckdy dokázali zachytit to podstatné. A než se nadějeme, jsme o deset let starší. Aniž bychom si všimli, kdy a jak jsme vlastně zestárli.

To samé se dá říct o mně a o Švédsku. Poprvé jsem ho s pruty navštívil v roce 2002, tedy ve svých devětadvaceti letech, a okamžitě si jeho lesnatou krajinu a bohulibý klid venkovského rázu zamiloval. Tehdy jsem řekl: Tak sem pojedu za rok znovu. Za rok se vrátím.

Ale… Následující rok jsem cestu do Švédska odložil a za rok jsem odklad opakoval. Z mnoha důvodů jsem cestu na sever odkládal, vlastně ani nevím proč, i když mě neustále někdo z mých známých tam na sever zval. A roky protékaly pod rukama. Až jsem zestárl.

Za rybami do Švédska jsem se vrátil až letos, starší o čtrnáct let. S menším počtem vlasů a s větším počtem vrásek než tenkrát. Vrátil jsem se do zamilované země lesů, losů, lososů, štik a mořských pstruhů. Vrátil jsem se po čtrnácti letech… Co všechno mi mezitím asi uteklo?

Vjem první: Cesta na ostrov

Vypravíš-li se s partou rybářů na sever, konkrétně na jeden z ostrovů výše zmíněné oblasti, který není zásobovaný, musíš se připravit. Zásobit se předem. Třeba v chebském Lidlu. V českém městě, za kterým je hned Německo a pak cesta daleko na sever. Musíš nakoupit potraviny, čistící prostředky a vlastně ani nevím, co všechno ještě. Tři plné koše za pět a půl tisíce korun Vždyť šest chlapů něco sežere

Vjem druhý: Ostrov mezi ostrovy

Náš ostrov, jehož jméno v tomto fotoblogu ani jednou nezazní, jak už jsem uvedl, protože jména rájů se veřejně neprozrazují ;), nebyl zrovna lidnatý. Několik málo opuštěných chat a dva farmáři, z toho jeden s rodinou. Dál už jen les, zvířata, ptáci a vlny moře…

Mimochodem, zaujal mě na něm kontrast, kdy na sklonku září zrály ve zdejším lese borůvky, zatímco hned vedle na okraji lesa se červenaly jeřabiny a žloutlo listí bříz. Podzim se zde tak nějak potkával s první polovinou léta. Ta jako by ještě neodešla, ale podzim už dorazil a a začínal se zlatit…

Vjem třetí: Štiky, štiky a ještě větší štiky

Cílem naší výpravy do Švédska byly štiky. A jak jsem již uvedl v úvodu, štikaření jsme si užili maximálně. Kvantitativně i velikostně jsme se stali jednou z nejúspěšnějších výprav sezóny 2016, pokud ne vůbec nejúspěšnější co do počtu ulovených velkých štik (do října tomu tak bylo).

Jedna metrovka, kterou jsem ulovil v zátoce, kde jsem ji skutečně cítil. Dále dvě devadesátky, sedm štik přes osmdesát centimetrů. Sedmdesátek nepočítaně. A k tomu i několik velkých okounů. Naše týdenní skóre, mohu-li tak říct, čnělo nad čísly, o nichž jsme v oblasti slyšeli…

Vjem čtvrtý: Krajina tvarů, krajina atmosféry severu

Skandinávská krajina je z pohledu Čecha zvláštní. Připadá mu stejná, velmi blízká. Jako by byl jen pár kilometrů od baráku. V této části Švédska totiž spatříte všechno, co běžně potkáváte i v Česku. Smrky, borovice, břízy, duby, buky, javory, rudé jeřabiny, borůvky…

A přesto – je docela jiná! Plná nepřenositelného půvabu, klidu a souladu. Jako kdyby měla léčit… Jako by to byl ráj. Ráj na severu.

Vjem pátý: Mörrum a její vládci – lososi

Řeka Mörrum. Rybářům v Evropě tak známý pojem, spojený s lososy, že ji asi netřeba podrobněji představovat. A protože jsme na ostrov, který byl naším cílem, cíleně jeli kolem Mörrumu, nenechali jsme si proud a peřeje této lososí řeky ujít. V naději, že při troše štěstí spatříme lososa. Zrovna vycházelo slunce, když jsem spočinuli na jejím břehu…

Byl jako přelud… Právě jsem ostřil na divokou peřej mezi obřími balvany, když se to stalo! Nad peřej, mimo ohnisko zaostření, vyskočil losos! Asi dvacet metrů přede mnou.

Nikdo z kluků si ho nevšiml, a tak jsem začal divoce gestikulovat rukama, abych všechny upozornil. Abych jim sdělil, že jsou tady… Tady a teď. Abych nasměroval jejich pozornost směrem, kde se losos objevil.

A tak jsme zůstali o trochu déle a pak jsme se zase vrátili. Abych mohl pořídit fotky lososů.

Vjem šestý: Okouni, okouni a ještě větší okouni

I když hlavní lovenou rybou na severu byla štika, na pár místech se nám podařilo vyvláčet několik okounů přes 35 centimetrů délky. A jednoho i těsně přes magickou hranici 40 centimetrů (šťastným lovcem byl Jirka Hanzlík). Moji čtyři největší okouni měřili 39, 38,5, 38 a 39 centimetrů. Velcí okouni se stali příjemným bonusem naší štikové výpravy.

Vjem sedmý: Majestátní losi

Švédsko nejsou jenom štiky a lososi, ale také losi. Losa evropského, největšího zástupce čeledi jelenovitých (samci váží až 450 kilogramů a v kohoutku jsou vysocí až 235 centimetrů), dokonce můžeme považovat za symbol této skandinávské země. Také proto jsem byl rád, že jsem ho mohl fotografovat.

Vjem osmý: Vše kolem nás

Do této osmé skupiny fotografií jsem vybral všechny, u nichž jsem nevěděl, kam přesně je zařadit. Proto jsem jim nechal samostatnou kapitolu. Z ní by mělo být například patrné, že úspěšný rybolov v brakických vodách kolem ostrovů vyžaduje náročnou přípravu. Nebo že potkat v životě krásu vyžaduje udělat krok vpřed…

Vypravili jsme se na sever. Pět muzikantů a já. Jsem rád, že jsem mohl být u toho. S pruty i Pentaxem.

Text Václav Fikar, foto Václav Fikar, Jiří Hanzlík, Honza Nový, Petr Vohnout