Salát Caesar uprostřed nejhlubšího údolí Krušných hor. Jak chutnal?

Přírodní park Bezručovo údolí nedaleko Chomutova je oblíbeným výletním cílem jak pěších turistů, tak cyklistů.

Na území tohoto nejhlubšího a nejdelšího údolí Krušných hor se totiž nachází hned několik zajímavostí, které stojí za sobotní výlet.

Ať již přírodní rezervace Novodomské rašeliniště (s výskytem tetřívka, sýce nebo kulíška), přírodní rezervace Buky nad Kameničkou, Medvědí vodopády, pozůstatky hrádku Hausberk ze 14. století či malá vodní nádrž Kamenička.

Po její malebné kamenné hrázi z roku 1904 s historizujícími lampami se člověk sice neprojde, přesto mě dostala. Patří totiž mezi nejkrásnější přehradní hráze, které jsem až dosud viděl. Snad proto, že ji stavěli na přelomu 19. a 20. století. Tehdy se jmenovala údolní přehrada Císaře Františka Josefa.

Avšak může člověk, který našlape hlubokým Bezručovým údolím dlouhé kilometry s báglem na zádech, někde tady oblažit duši, rozveselit oči a povzbudit unavené údy něčím jiným než párkem v rohlíku?

Může! Pod vesnicí Bečov uprostřed Bezručova údolí se nachází restaurace s pensionem Druhý mlýn. Tam jsme s partnerkou spočinuli po dlouhé cestě. Shodili bágly z propocených zad a s velkou chutí se společně začetli do jídelního lístku.

Ona si z nabídky denního menu vybrala polévku. Měla chuť jen na něco lehkého a malinko pikantního, a tak zvolila oukrop. Tedy poctivou česnečku s krutóny, šunkou a sýrem, jak stálo v menu.

Salát Caesar uprostřed nejhlubšího údolí Krušných hor. Jak chutnal?
Česnečka v restauraci Druhý mlýn v Bezručově údolí u Chomutova. Byla vydatná a velmi nám chutnala.

Já se naopak mlsně olíznul při pomyšlení na Caesara. Tento lehký salát s kuřecím masem, parmazánem a tousty doslova zbožňuji, a tak jsem s objednávkou neotálel. Objednal jsem si ho. Cena? 175 korun.

A udělal jsem dobře. Salát v hlubokém talíři vypadal chutně. Jednoduše, a také krásně. Ano, skutečně mi rozveselil oči.

Ale jak chutnal? Oblažil také moji duši a povzbudil unavené údy?

Šťavnaté kousky kuřecího masa v druhomlýnském Caesarovi byly sexy. Chuťově osobité, zapamatovatelné. Výborné. A to i díky bylinkám, které jejich chuť ideálně tónovaly.

Nezvyklým nadstandardem v talíři s Caesarem byly plátky slaniny. Slanina sice do tohoto lehkého salátu nepatří, ale proti gustu žádný dišputát.

V tomto případě ničemu neuškodila. Spíš naopak. Nejen, že mi nevadila, ale ona mě přímo nadchla. Jednotlivé plátky slaniny nebyly přehnaně opečené, natož spálené. Nerozpadaly se na drobné střepy jako křupavé chipsy. Byly právě takové, jaké bych si ji udělal, kdybych si o svých narozeninách chtěl udělat radost slaninou.

Salát Caesar uprostřed nejhlubšího údolí Krušných hor. Jak chutnal?
Salát Caesar z kuchyně restaurace Druhý mlýn.


Vše zmíněné pak už jen příznačně doprovázely zálivka s jemně strouhaným parmazánem typické vůně i chuti a perfektní voňavé tousty.

Ano, můj milovaný salát by býval byl jedním slovem skvělý. Na jedničku podtrženou. Nebýt jednoho detailu, ovšem podstatného.

Totiž salátu samotného. Přesněji zeleného lupení v salátu. Více než poloviny silně nahořklých listů římského salátu. Několik listů na samotném dně talíře bylo dokonce žlutých, a to i s hnědým okrajem, což by v žádném jídle být nemělo, natož v jídle natolik svébytném. Vypadaly skoro jako podzimní listí.

Římský salát v salátu Caesar přitom hraje klíčovou roli. Čerstvý má jemně nasládlou chuť, řekněme s mandlovým podtónem, a proto je výrazným nositelem výsledné chuti. Jeho listy jsou příjemně křupavé.

V době krátce před naším letopočtem jedli Římané římský salát, který je velmi bohatý na vitamín C, na závěr jídla. K podpoře trávení a navození kvalitního spánku. A první císař Římské říše Augustus (adoptivní syn Gaia Julia Caesara) dokonce nechal římskému salátu postavit oslavnou sochu. Věřil totiž, můžeme-li se spolehnout na historické prameny, že jej vyléčil z nemoci.

V mém případě však listy římského salátu byly hořké, některé velmi, což Caesarovi neslušelo. Kdyby Augustus ochutnal listy z mého talíře, rozhodně by sochu římskému salátu nestavil. Spíš by si nechal předvést kuchaře.

Salát Caesar uprostřed nejhlubšího údolí Krušných hor. Jak chutnal?
Pohled na část venkovního posezení restaurace a pensionu Druhý mlýn v Bezručově údolí.

Když se mě přítelkyně, maximálně spokojená s poctivou česnečkou, zeptala, jestli jsem s volbou svého jídla spokojený, vybavila se mi okamžitě scénka z komedie Oldřicha Lipského, Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka „Marečku, podejte mi pero!“. Fanoušci filmu znají tuto scénku jako „secí stroj“:

Famfula, jak to chodí?

Chodí to výborně, ale neseje to.

To je u secího stroje dost podstatná závada, ne?

A podobné to bylo i se salátem Caesar uprostřed Bezručova údolí. Výsledná nahořklá chuť je u osvěžujícího salátu dost podstatná závada.

Přesto ale… Až zas budu vandrovat Bezručovým údolím u Chomutova, objednám si ho v restauraci Druhý mlýn znovu. Dobře se nám tam sedělo. A věřím, že příště už bude dokonalý. Bez hořkého zeleného lupení, které pokazilo dojem z jinak výborného gastro zážitku.

Egran Wolf

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..