Jó, léto… A dovolená! Vytoužený odpočinek strávený s rodinou (tím pádem to právě odpočinek není, ale nekažme si iluze), prostě jedno z nejlepších období roku.
Pro naši rodinu znamená několikadenní dovolená pár týdnů až měsíců příprav. Tedy hlavně pro mne znamená letní dovolená dva měsíce intenzivních příprav. A před nimi dávám jen tak pomalu a nenásilně dohromady propriety, které se budou hodit a bez kterých se určitě neobejdeme.
V lednu začínám sestavovat psaný seznam věcí, ale opravdově balit začínám až na jaře. No a v květnu už prudím manžela, aby si také vše nachystal a nenechával nic na poslední chvíli. Kufry a tašky se mi pomalu vrší, nechávám je v domečku pro hosty, aby nám nepřekážely. Kdyby tam chtěl nějaký host přespat, tak se tam nevejde, protože mám již předbaleno na dovolenou. A že je pořád co přibalovat, tak moje pakování trvá dalších pár týdnů až do odjezdu.
Pak se mi stává, že si nejsem jistá, zda jsem tamtu či onu věc už sbalila. A tak ji hledám v těch připravených taškách a kufrech a nadávám si, jak jsem blbá, když si v červnu nepamatuju, co jsem sbalila v březnu. Není výjimkou, že pak v letovisku vybalím osm pláštěnek, čtyři sady šitíček, sedm opalovacích krémů a dva velké kotouče izolepy.
Každý rok si říkám, že toho letos už nebudu brát tolik, ale pak se to zase tak nějak sejde, že máme narvané auto jako nikdo jiný, což pozoruji cestou na dálnicích, benzinkách a odpočívadlech.
Ale je pravda, že nám pak nic nechybí. Tedy kromě dobré nálady, kterou si s sebou nikdy nebereme, protože se s manželem už před cestou pohádáme, jelikož mi začne nadávat, že jsem se zbláznila, kolik toho taháme do auta. A přitom se mě pak ptá: „Máme párátka? Máme nůž? Máme otvírák? Máme léky? Máme kečup?“ A já – protože jsem fakt krutopřísná a hrdá žena – ironicky odvětím: „Já nevím, zabalils to? Phe!“
Pak nás čeká dlouhá cesta z Oloví. Už za Chebem začínáme jíst první svačinu a každou chvíli vyndávám z chladících tašek manželovi a klukům něco k jídlu. Každý z nich má chuť na něco jiného, jelikož tu dlouhou nudnou cestu všichni špatně snáší, tak ji chtějí alespoň zajíst. A já, jak se pořád shýbám k taškám a podávám jim jídlo do všech stran, tak se mi dělá špatně. Ale přesto se snažím vytvářet dobrou náladu, protože nám začíná tolik kýžená rodinná dovolená. ¨
Dlouho, předlouho jedeme do cíle. A tam zase vynášíme všechno to velké množství tašek z auta do apartmánu. Snažím se přehlížet manželovo nechápavé kroucení hlavy ze strany na stranu a jeho oči v sloup při každém vyzvednutí zavazadla z auta. Pak několik hodin vybaluji, no a dovolenkování může konečně začít!
Většinou je to vždy stejné. Povalování na pláži nebo na loďce, sprcha, večeře, procházka městem, občas výlet. Docela nuda, co? Tak ono je lepší, když dovolená proběhne bez nějakých zvláštních událostí a po několika letech splynou do jedné promíchané, ale milé vzpomínky.
Na některé dovolené nezapomínáme právě z toho důvodu, že nám byly něčím nepříjemné. Před lety vzal můj bratr naší mamku na dovolenou do Egypta. Je sice pravda, že to pro ně nebylo zrovna vhodné období, protože brácha byl zrovna před operací plotýnky a mamka před operací kyčle (takhle hloupě najednou se jim to zrovna sešlo). Dlouho spolu nikde nebyli, termínově se jim to ale skvěle hodilo, tak se odhodlali letět. Asi doufali, že jim to čekání na operaci rychleji uteče.
Pajdali v Egyptě každý ve svém specifickém stylu. Mamka do strany a brácha v předklonu, takže vypadali trochu jako dva kriplíci. Ale myslím, že je lepší kulhat jako kriplík u moře, než na sídlišti.
Po příjezdu do hotelu mamka ke své radosti zjistila, že je tam plno ruské klientely a personál mluví i rusky, takže si tam připadala konečně světově, protože jazykové možnosti v socialistickém školství byly omezené a mamka se svojí skvělou ruštinou (jak nám vždycky říkávala) si v dnešní době připadala frustrovaná. Takže se těšila, že si v zahraničí konečně pokecá.
No, a když posléze byla u bazénu, kolem něhož se povalovala ruská omladina a blokovala schůdky do bazénu, tak mamka vycítila svou cizojazyčnou chvilku a rusky poprosila: „Pažalujsta, ať tam můžu šlápnout!“.
Kombinace její pajdavé chůze a ruské konverzace zapůsobila famózně a všichni ruští mládežníci okamžitě uhnuli a nikdo si nedovolil protestovat.
Brácha mě pak uklidňoval, že úplně jako kriplíci nevypadali, že se snažili mít i přes tu pokřivenou chůzi úroveň. A asi měl pravdu, jinak by mu na tržnici jeden obchodník nenabízel za mamku 12 velbloudů, a to je prý cena za zdravou třicátnici.
Brácha mamku nakonec neprodal. Vrátili se spolu zpátky domů, plánované operace se povedly, oba jsou už zase v pořádku, ale vzpomínají na to, že na téhle dovolené docela trpěli. Ale zase byla celkem levná, tak co by chtěli.
Přeji vám všem krásnou letní rekreaci a nezapomeňte si na cestu přibalit dobrou náladu s sebou! A radši i pantofle, plavky, osušky, sluneční brýle, hygienické potřeby, telefon, nabíječku, náplasti, adaptér do zásuvky, krémy, pyžamo, pareo, klobouk, tenisky, dlouhé kalhoty, krátké kalhoty, trička, svetříky, šaty, plážovou tašku, doklady, peníze, pinzetu, nůžtičky, pilník, zrcátko, hřeben, léky, knihu…
Eva Konvalinová
O autorce:
Jsem žena ve středních letech. Kdysi nadšená holka plná ideálů, dnes unavená a podrážděná matka dvou puberťáků (a snad snesitelná manželka).