Často se setkáváme s názorem, že intelektuálové nebývají příliš praktičtí. Navzdory jejich vysokému IQ a všeobecnému přehledu si prý v reálném životě neví rady s mnoha běžnými záležitostmi, kdežto jedinci s průměrným intelektem v tom tzv. umí chodit.
Nejsem si jista, zda je to pravda, nebo jen mýtus, ale pokouším se pravdu vypozorovat na své vlastní rodině. V předchozích fejetonech jsem psala o svých synech a jejich rozdílných povahách, takže mám vhodný materiál na porovnávání.
Staršího Kryštofa bereme od malička jako zadumaného introvertního intelektuála, který si ani nevšimne, že jde do školy bez aktovky a s domácími papučemi na nohách. A mladšího Pepču vnímáme jako veselého praktického extroverta, který má vše pokupě.
V rámci sourozenecké rivality a soutěživosti tak u nás vznikají zajímavé konverzace a dohady i na toto téma. Vzpomínám si, jak kdysi před lety, když se nás osmiletý Pepča zeptal, co znamená slovo „flexibilní“, Kryštof škodolibě a opovržlivě zareagoval: „Pepo, ty seš ale fakt hloupej! Ve tvym věku jsem to už dávno věděl.“
A Pepča mu věcně odpověděl: „No a co jako? Já ale už dávno vím, co je třeba vagína a orgasmus, ty debile!“ Toto je podle mne jasný příklad vítězství praktična nad intelektuálnem.
Rodič má za úkol směrovat potomka k jeho budoucímu povolání a vypozorovat, k čemu má předpoklady. Mně se nedávno docela ulevilo, že Kryštof už nechce být profesionálním fotbalistou, o čemž několik let snil. Dokonce byl přesvědčený o tom, že bude hrát za FC Barcelonu, a proto se chtěl učit španělsky.
A i když jeho idolem zůstává Lionel Messi, tak jeho posledním vybraným povoláním je raketový inženýr! Jů, raketový inženýr, zaradovala jsem se, to je teprve něco!
Ale zpátky z rakety na zem. Nevím, která z těchto dvou vytipovaných profesí je pro něj více vzdálenější, ale snít o nich zatím stále může.
Když jsem měla před lety s Kryštofem rozpravu o fotbalu a fotbalistech jako takových, řekla jsem mu, že fotbal není nic pro něj, protože fotbalisté nejsou moc studijní týpci. A že jsme měli o jeho budoucnosti jinou představu. Kryštof se tehdy zhrozil, co to povídám a proč dělám z fotbalistů blbce.
A pak jednou přišel ze školy s tím, že můj názor tlumočil své učitelce, která mu řekla svůj názor. Že všichni fotbalisté opravdu nejsou hloupí. A myslím, že se nad mým názorem i trochu pohoršovala. Fakt díky, Kryštofe!
Takže okecávačka…
Já nemyslela tak úplně, že fotbalisté jsou hlupáci. Ale že intelektuálně zakrňují, protože mužský kolektivní sport je skutečně specifická záležitost.
A vůbec… Vyrůstala jsem mezi hokejisty. Můj otec byl hokejový brankář a později trenér. Bral mě na tréninky, zápasy i soustředění, takže vím, že kolektivní sportovci mají úplně jiná témata na rozebírání, než Archimédův zákon a Verdiho Nabucca.
Dobré sportovce samozřemě obdivuji. Nemusí být vzdělaní, jsou geniální svými sportovními výkony. Ale patřím k těm rodičům, kteří u svých dětí upřednostňují vzdělání před vrcholovým sportem. Přece jenom vzdělání je trvalejší hodnota.
Konec okecávačky.
Rozumíš mi už, Kryštofe? Myslím, že v tu chvíli mnou pohrdal.
Nicméně po pár Kryšulových fotbalových zápasech, kdy byl při občasném a spíše náhodném získání míče velmi opatrný a vystrašený ze zodpovědnosti, takže mičudu gentlemansky přenechával nejen svým spoluhráčům, ale mnohdy i soupeřům, z čehož jeho spoluhráči ani trenéři rádi nebyli, mi bylo jasné, že fotbalistou v Barceloně se skutečně nikdy nestane. Takže fotbal škrtáme. A protože není ani nějak moc zručný, trpělivý a praktický, nezbývá mu nic jiného, než se vzdělávat.
Když se teď zamyslím, že kdyby se lidé dělili jen na dvě kategorie – na skupinu chytrých a skupinu praktických lidí –, kam bych asi patřila já? Ty bláho, nebyla bych náhodou nezařaditelná?
Kdepak! Já jsem velice praktická. Proto si pořizuji každou krávovinu, abych měla vše po ruce a nic mě nezaskočilo! V mé obrovské kabelce nosím snad úplně všechno. A auto mám plné dalších věcí, které se mi do kabelky už nevejdou.
Můj manžel tvrdí, že mám v autě šílenej bordel, ale to polopraktickému člověku nevysvětlíte. Potvrzeno, já jsem velmi praktická! Mám sice občas nějaké menší selhání, jako například předminulé léto, když jsem na dovolené v Chorvatsku při vybalování zavazadel zjistila, že jsem doma zapomněla boty do vody pro celou rodinu, ale za to jsem sbalila hned tři odkapávače na nádobí.
No dobře, stane se…
Tímto svým rozborem jsem zjistila, že Pepča, náš mladší syn, je praktický po mně. Počkat… Ale po kom by tedy byl Kryštof, náš starší syn? Zadumaný intelektuál.
Letmo jsem teď koukla na manžela, který právě leží na gauči a sleduje Výměnu manželek. Co když Kryštof možná vůbec není intelektuál? Možná to tak připadá jenom mně. Matky mají tendence vidět své děti v lepším světle.
Ach jo… Jestli Kryštof skutečně není intelektuál a není ani moc zručný, trpělivý a praktický (a nechci psát na rovinu, že je levej jak šavle a línej jako veš), tak…
Z přemýšlení mě teď vytrhl Pepča. Přišel se zeptat, co znamená slovo „efektivní“. Musím mu to vysvětlit, i když hlavou mi přece jenom vrtá…
Eva Konvalinová
O autorce:
Jsem žena ve středních letech. Kdysi nadšená holka plná ideálů, dnes unavená a podrážděná matka dvou puberťáků (a snad snesitelná manželka).