Po delší době jsem se vrátil pracovně do Chebu. A když už jsem ve městě s krásným historickým jádrem pobýval, chtěl jsem si v restauraci Da Angelo připomenout, jak vaří nedaleko náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. K mému překvapení však dlouholetou známou chebskou restauraci vystřídala jiná. Da Angelo (naše recenze zde) prý zkrachovalo krátce po covidu, dozvěděl jsem se.
Nahradila ji restaurace s poněkud fádním, současně zvláštním názvem – Euro-Asia Restaurant. Z názvu jsem vytušil, že restauraci neprovozuje žádný Čech, ani Evropan, což se po vstupu do podniku potvrdilo.
Euro-Asia? Jaký kočkopes mě tady asi čeká? pomyslel jsem si, když mi sympatická servírka (Asiatka) přinesla dvoujazyčný jídelní lístek (čeština a němčina – jak také jinak v Chebu, který se nachází těsně u hranice s Bavorskem).
A skutečně. Mezi hotovými jídly v jídelním lístku se nachází jak vepřová krkovice se zelím a knedlíkem, tak svíčková na smetaně, smažený květák s bramborem a tatarkou, roštěná na žampionech, vepřový řízek s kyselou okurkou i smažák (smažený sýr).
Tahle jídla bych ve Vietnamu, Číně nebo Thajsku stěží sehnal. Jídelní lístek však kromě úvodní české části obsahuje také část následující – asijskou. A ta, musím se přiznat jako Čech, mě zajímala více. Snad proto, že na řízcích jsem vyrostl a kdysi jich spořádal metráky.
V asijské části lístku mě zaujalo hned několik jídel, jelikož mám ale chronickou slabost pro asijské úpravy kachny, zvolil jsem křupavou pečenou kachnu s pomerančovou omáčkou. A jako přílohu rýži.
Protože jsem seděl u okna, čekání na jídlo jsem trávil sledováním lidí, kteří se pohybovali Jateční ulicí, spojující v úvodu článku zmíněné hlavní chebské náměstí s Dlouhou ulicí, která je sice dlouhá, ovšem v jiných českých městech najdeme mnohem delší ulice.
Z pozorování ulice mě vyrušila až servírka. Položila přede mě oválný talíř s kachnou dekorovanou plátky pomeranče a zeleninou, poté mísu s velkou porcí rýže a misku se žlutou omáčkou – pomerančovou.
A právě u ní jsem začal. Ochutnal jsem ji a uspokojil se. Lžička omáčky mě ujistila, že přede mnou na stole leží vzrušující půlhodinka. Kachna jako hlavní chod patřila rozhodně k těm lepším, které jsem v asijských restauracích jedl. Všechny sice vypadají stejně, přesto ne vždy stejně chutnají.
Někdy je maso víc vysušené, jindy víc ke žvýkání. Tohle bylo ve všech ohledech akorátní. A zelenina, na níž teplé plátky kachny spočívaly, byla výborná. Čerstvá a skutečně chutná. Rýži méně výrazné chuti pomohla právě pomerančová omáčka k chuti jemně nasládlé, do lehkých pomerančových tónů zabarvené. A takto přikládala pod kotel hlavního oválného talíře.
Oběd v Euro-Asia Restauraci jsem si opravdu užil. Vizuálně i v ústech. A proto až příště pojedu do Chebu, možná v té samé restauraci zkusím naopak něco z české kuchyně. Svíčkovou? Nebo smažený vepřový řízek? Jak asi připravují vietnamští kuchaři svíčkovou na smetaně? Bude jako od maminky? Anebo bude platit: Ševče, drž se svého kopyta?
Egran Wolf
