Hurá do Pinerola! V západočeském Chebu si cyklisté opět připomněli Maléry pana účetního

Někdo v saku, jiný v pumpkách. Někdo v uniformě, jiný s kšandami přes košili. Již po sedmadvacáté odstartovalo z Chebu originální společenstvo cyklistů. Lidí se smyslem pro humor, které spojuje nejen láska k bicyklům, ale i znalost kultovní italské komedie Maléry pana účetního (1980).

Fantozzi Cupu, jak se bláznivé setkání cyklistů jmenuje, jsme se s přítelkyní zúčastnili také. Letos poprvé.

Hurá do Pinerola! V západočeském Chebu si cyklisté opět připomněli Maléry pana účetního
Plakáty, které zvou k účasti na Fantozzi Cupu.

Zážitkům vstříc

Ve Fantozzi Cupu nikdo žádný pohár nevyhraje. Dojezdové časy se tady neměří a cílová páska nepřetrhává. Nikdo nebojuje o vítězství všemi, třeba i zakázanými prostředky. O závodění jde až na posledním místě.

Skutečně není důležité, kdo se první vydrápe na vrch s rozhlednou Kappelenberg u saského Schönbergu (759 m. n. m.). Důležitá je pouze chuť si náramně protáhnout tělo. A ještě víc chuť užít si první srpnovou sobotu tak trochu na jiný způsob. Nejdůležitější je ale pohoda a sranda.

Hurá do Pinerola! V západočeském Chebu si cyklisté opět připomněli Maléry pana účetního
Ze srazu účastníků 27. ročníku Fantozzi Cupu v Chebu. Tady jsem s kamarádem Petrem Vaňkem. On jel svůj jubilejní dvacátý Fantozzi Cup. Foto Andrea Půlpánová
Hurá do Pinerola! V západočeském Chebu si cyklisté opět připomněli Maléry pana účetního
Nechte hára vlát aneb každej máme svý saka vítězství. Ze srazu účastníků 27. ročníku Fantozzi Cupu v Chebu. Foto Václav Fikar

Proto účastníci ve stylovém oblečení, které nápadně připomíná úbory závodníků 1. ročníku brutálního Cobramova poháru ve zmíněné komedii, jedou z Chebu až do Vojtanova pohromadě. Všude, kam peloton chabrusáků dorazí, přitom vzbuzuje obrovskou pozornost.

Poprvé tomu bylo krátce po startu od cykloprodejny Bishop v Chebu. Na malebném náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. Když tam před 13. hodinou pompézně vjelo přes padesát cyklistů, jako by se v  rušném centru historického města na okamžik zastavil život.

Svatebčané seřazení před budovou radnice přerušili vlastní fotografování. Turisté na terasách restaurací přestali jíst a rychle začali natáčet. Lidé na chodnících se otáčeli, jiní lovili v kabelkách mobilní telefony. Aby si bizarně vypadající společenství cyklistů zvěčnili na památku.

Kdo z nich viděl Maléry pana účetního, možná ihned pochopil. Kdo bláznivou italskou komedii neviděl, zíral často s pootevřenými ústy. Jako by do Chebu přijel početný ansámbl velkého cirkusu. Bude tady nějaké představení?

Hurá do Pinerola! V západočeském Chebu si cyklisté opět připomněli Maléry pana účetního
Účastníci Fantozzi Cupu se řadí před Špalíčkem na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad v Chebu. Foto Václav Fikar
Hurá do Pinerola! V západočeském Chebu si cyklisté opět připomněli Maléry pana účetního
Sotva minutovou rozcvičku u chebského Špalíčku vedou Jan Meindlschmid a Jiří Jindra. Vikomt Cobram by byl na ně hrdý. Foto Antonín Futera

U Špalíčku jsme se seřadili vedle sebe. Na výřad účastníků Fantozzi Cupu byl od kašny sv. Rolanda téměř epický pohled. Tam nás také čekala sotva minutová rozcvička s jízdními koly, kterou vedli zakladatelé této akce – Jan Meindlschmid a Jiří Jindra. Přesně taková rozcvička, jaká je k vidění v komedii.

A samozřejmě zaznělo i několik kultovních hlášek. Až jeden z předcvičujících otců zakladatelů zavelel: “Hurá do Pinerola!

Začíná jízda v duchu Cobramova poháru. Nejdrsnějšího cyklistického závodu v historii filmových komedií.

Spanilá jízda

Za krásného slunečného počasí všichni naskakujeme na kola a sjíždíme Kamennou ulicí, abychom vzápětí šlapali do kopce směrem na Komorní Dvůr u sopky Komorní hůrka. A odtud do blízkých Františkových Lázní.

Když do lázeňského města, které je nově zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO, sjíždíme kompletně rekonstruovanou Klostermannovou ulicí, poprvé projíždíme desítky metrů blátem. Ukrajinští dělníci, pracující na opravě ulice, sedí na chodníku a žasnou. Něco podobného v životě neviděli.

Zatímco obědvají, míjí je několik desítek cyklistů v hadrech, které jako by vytáhli ze skříní 70. let minulého století. Projíždí kolem nich i máničky v sakách, nebo cyklista v uniformě lidově demokratické armády.

Hurá do Pinerola! V západočeském Chebu si cyklisté opět připomněli Maléry pana účetního
První občerstvovací pauza. Ve Františkových Lázních. Foto Antonín Futera

„Pořádně to udělejte. Ať se nám tady za rok hezky jede,“ volá na ně kdosi z pelotonu, který jako stádo hus za sebou pomalu projíždí rozkopanou ulicí.

„Jo, jo,“ pokyvuje hlavou velmi nechápavě jeden z dělníků. 

Na fotbalovém hřišti ve Františkových Lázních máme první občerstvovací pauzu. Čtyřicetiminutovou. Tam se k nám připojuje dalších šest účastníků. Abychom společně pokračovali do Vojtanova na druhou občerstvovací zastávku. Nejdříve jsme však projeli centrem Františkových Lázní.

Jestli lidé v Chebu na účastníky Fantozzi Cupu zírali, pak ve Františkových Lázních vyvolala bezmála šedesátka cyklistů v nezvyklých dresech pozdvižení. Náš průjezd Národní třídou připomínal spanilou jízdu olympijských vítězů.

Hurá do Pinerola! V západočeském Chebu si cyklisté opět připomněli Maléry pana účetního
Hurá do Vojtanova. Foto Antonín Futera

Lidé na terasách restauraci na Národní třídě hlasitě tleskali. Někde slaběji, jinde velmi nahlas. Z jedné restaurační předzahrádky plné německých turistů jsem zaslechl zvolání: “Bravo!”

A někteří z cyklistů, aby lidé na Národní třídě věděli, o jaký cirkus se jedná, volali: “Fantozzi! Fantozzi!” Odpovědí pak tu a tam byly palce nahoru.

Hurá do Pinerola! V západočeském Chebu si cyklisté opět připomněli Maléry pana účetního
Hurá do Vojtanova. Foto Antonín Futera

Přejezd velké křižovatky za Františkovými Lázněmi, kde vedlejší silnice od Františkových Lázní, Skalné a Vojtanova kříží hlavní silnici z Chebu do Aše, roztrhal společenstvo cyklistů na větší skupinky.

A větší skupinky pak roztrhal dlouhý stoupák před Vojtanovem na skupinky menší. Všichni jsme se ale znovu seskupili na vojtanovském fotbalovém hřišti.

Hurá do Pinerola! V západočeském Chebu si cyklisté opět připomněli Maléry pana účetního
Druhá občerstvovací zastávka ve Vojtanově. Foto Václav Fikar

Změna počasí

Jestli při startu v Chebu žhnulo slunce a teploměr ukazoval pětadvacet stupňů, pak šestnáctá hodina ve Vojtanově všechno změnila. Účastníky letošního Fantozzi Cupu tam zastihly první kapky deště. 

Déšť byl zprvu slabý. Nijak zajímavý. Avšak postupně sílil. Právě tak, jak avizovali meteorologové. Podle aktuální předpovědi mělo pršet nepřetržitě až do 22. hodiny. S tím, že nejsilnější déšť se měl na krajinu snést mezi 16.30 až 18.30. A skutečně. V době, kdy jsme došlapali do Saska, už pršelo silně.

V Schönbergu jsme se proto schovali pod přístřešky v naději, že se meteorologové třeba zmýlí. Všichni víme, že občas jim předpověď nevyjde ani na šest hodin dopředu. Zvlášť tady na Chebsku můžeme vyprávět. Namačkali jsme se tedy pod přístřešky v naději, že se bílá deštivá obloha přece jenom roztrhá.

Hurá do Pinerola! V západočeském Chebu si cyklisté opět připomněli Maléry pana účetního
V saském Schönbergu už bylo počasí zcela odlišné, než jaké bylo na začátku v Chebu. Foto Václav Fikar

Ani jedna z meteorologických aplikací (Yr.No a Aladin), které jsem na místě sledoval, však roztrhání bílé deštivé oblohy neavizovala. Spíš naopak. Norové pro danou oblast ukazovali aktuální úhrn srážek 2,8 mm, přičemž jich slibovali ještě víc – 3,5 mm již o hodinu později. A 2,9 mm o další hodinu později.

Někteří z nás během chvíle zcela promokli. Nejtěžší však bylo teprve před námi. Totiž přimět se závod nevzdat při vědomí, že pršet bude zřejmě až do tmy. Dokončit ho navzdory dešti a znatelnému ochlazení. Zvládnout v tomto nevlídném počasí dlouhé prudké stoupání přes Schönberg, a hned potom stejně náročné stoupání lesem do cíle. K rozhledně Kappelenberg, která leží o rovných tři sta metrů výš než Cheb.

Překonat nepřízeň počasí stejně, jako ji překonal účetní Ugo Fantozzi v Cobramově poháru? Přestože po dosažení cíle na německé straně nás bude čekat ještě nejméně hodina šlapání do pedálů na cestě zpět do Chebu v dešti? Nebo se rovnou vrátit a tím zkrátit dobu pobytu na dešti? S Andreou nás čekalo těžké rozhodnutí.   

Učinili jsme ho v durch promáčeném oblečení i obuvi. Když po třiceti minutách kolektivního vyčkávání na konec deště chtěli mnozí dál ještě počkat, rozhodli jsme se jet. A tak jsme na sebe navlékli tenké pláštěnky, které dopoledne přihodila do báglu, a odbočili jsme.

Hurá do Pinerola! V západočeském Chebu si cyklisté opět připomněli Maléry pana účetního
Selfie pár minut poté, co jsme se s Andreou v Schönbergu rozhodli pokračovat do cíle Fantozzi Cupu. Na rozhlednu Kappelenberg. Foto Václav Fikar

Nikoliv však zpět domů, tedy do Čech, ale po silnici strmě vzhůru. Směrem k rozhledně. Do nekonečně dlouhého kopce. A pak za silného deště vzhůru dál po jedné z blátivých lesních cest. Až k samotné rozhledně na kopci. A tedy do kýženého cíle.

Hurá do Pinerola! V západočeském Chebu si cyklisté opět připomněli Maléry pana účetního
V Německu už intenzivně pršelo. A zároveň zde bylo o devět stupnů méně než na startu v Chebu. I v razantní změně počasí se dala vysledovat podobnost s Cobramovým pohárem v Malérech pana účetního. Foto Václav Fikar

Nahoře už seděli tři účastníci 27. ročníku pod malým dřevěným přístřeškem. Cíle dosáhli dlouho před námi, jelikož vynechali pozdější občerstvovací zastávky společenstva.

Když jsem se u rozhledny vynořil z lesa, a přiznávám, že docela grogy, jeden z nich vyskočil se slovy: Tak přece jenom jeden! A začal mé poslední metry jízdy natáčet. 

„Jsme dva,“ opravil jsem ho šťastně. „Hned za mnou je moje partnerka.“

„Dva?“ zaradoval se. A vzápětí natočil i Andreu, která dosáhla cíle hned po mně.

Hurá do Pinerola! V západočeském Chebu si cyklisté opět připomněli Maléry pana účetního
V pořádném dešti. Jsme v cíli. U rozhledny Kappelenberg. O 300 metrů výš než byl start. Foto Václav Fikar

K rozhledně na saském kopci nakonec vyšlapala většina účastníků Fantozzi Cupu. Poslední z nich v šest hodin večer. Všichni na kůži promáčení a mnozí unavení. Někteří se netajili tím, že jim je zima. Všichni jeli na krev, na sílu vůle.  

Po společné fotografii u rozhledny Kappelenberg jsme se rozloučili. Šest nás vyjelo zpět. A po sedmdesáti minutách sjezdu a šlapání v dešti a místy v blátě jsme dojeli do Chebu.

Hurá do Pinerola! V západočeském Chebu si cyklisté opět připomněli Maléry pana účetního
Do cíle Fantozzi Cupu postupně dorazili i další účastníci. Navzdory nepřízni počasí. Foto Andrea Půlpánová
Hurá do Pinerola! V západočeském Chebu si cyklisté opět připomněli Maléry pana účetního
Přístřešek u cílové rozhledny přijde za deště vhod. Foto Václav Fikar

„Trochu jste zmokli, co?“ potkali nás před domem Andrey sousedé.

„Docela dost,“ smáli jsme se. Ze všeho nejvíc představou, jak ze sebe už brzy sundáme promáčené oblečení a boty. „Jedeme z Kappelenbergu.“

„Cože? Vy jste šílenci!“ zakroutili hlavou.

Asi ano, protože boty mi do této chvíle neuschly…

Hurá do Pinerola! V západočeském Chebu si cyklisté opět připomněli Maléry pana účetního
V cíli. Ne každý ho dosáhl. Foto Václav Fikar

Maléry pana účetního

Bláznivá komedie Maléry pana účetního byla na trh uvedena v roce 1980, a to jako třetí ze série komedií o těžkém životě účetního Uga Fantozziho.

Obtloustlého outsidera, který má ošklivou ženu, ještě ošklivější dceru, v práci šéfa tyrana a žije pro svůj ovladač televize, ztvárnil Paolo Villaggio. Byl také jedním ze scénáristů i spolurežisér. Když v červenci 2017 zemřel ve 84 letech, zprávu o jeho úmrtí hromadně přinesla i česká média.

Maléry pana účetního bavily ve své době celou Evropu, přestože ne každý divák je naladěný na žánr bláznivé italské komedie. Mnohé scény z tohoto filmu se staly legendárními. Krátký výběr scének z filmu můžete zhlédnout zde.

Mimochodem, jen skutečně velcí milovníci filmu ví, že Mariangelu, ukrutně ošklivou dceru manželů Fantozziových, nehrála žena. Ztvárnil ji herec tuniského původu Plinio Fernando.

Ne každý také ví, že než se z představitele Fantozziho Paola Villaggia stal kabaretní komik, byl hlasatelem BBC, poté profesionálním lodním navigátorem a dokonce i běžným úředníkem. Osobní zkušenosti ze všech těchto profesí pak promítl do blíznivých komedií o panu účetním.

Václav Fikar

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..