Raná je pro mě jeden z nejkrásnějších kopců Českého středohoří. Ostatním středohorským krtincům se totiž velmi vymyká, třeba nedalekému Oblíku.
Z dlouhého hřebenu této nízké hory je luxusně vidět na všechny strany. A samozřejmě odtud spatříte i střechy domů v nedalekých Lounech. Ve městě na řece Ohři s pěkným historickým centrem.
Na území Loun, jednoho z hlavních měst Dolního Poohří, se aktuálně nacházejí hned tři malé pivovary. Alespoň takovou informací jsme dostali v infocentru.
Ve dvou ze tří nám zmíněných malých pivovarů jsem ochutnal pivo. A v jednom z těch dvou jsme pak s přítelkyní povečeřeli. Konkrétně v restauraci Minipivovar Domov, která patří pivovaru Lounský žejdlík.
Z nabídky atraktivních jídel jsem měl notnou chvíli zamotanou hlavu. Nejraději bych si objednal od všeho něco. Podobně jako mladý Gérard Duchemin v jedné z restaurací ve francouzské komedii Křidýlko nebo stehýnko. Tak moc se mi zdejší jídelní lístek líbil. Tak moc jsem chtěl degustovat a debužírovat.
Protože pak bych však vážil přes metrák, vybral jsem si jen třísetgramový grilovaný vepřový kotlet s liškovou omáčkou. Tahle lahůdka u mě zvítězila nad ostatními lákavými jídly. A objednal jsem si ji se šťouchanými brambory se slaninou a cibulkou.
A nyní jsem v pasti. Proč?
Protože co vlastně napsat o jídle, které vás dostalo? Přímo úplně dostalo. Které vás jedním slovem nadchlo? Které byste si s velkou chutí přidali navzdory plnému břichu?
Ano, takové jídlo jsem v Minipivovaru Domov baštil. Přestože kotlet na bílém talíři měl tvar půlměsíce, jako by byl sluncem zalitý. A omáčka z lišek? Výtečná!
Sametově krémová s perfektně upravenými liškami a v nich ukrytým příběhem červencového lesa dolního Poohří. Kdybych desetkrát chtěl, žádné mouchy bych na svém jídle, vypadajícím docela obyčejně, nenašel.
A tento závěr platí i pro druhé jídlo na našem stole. Jím bylo grilované kuřecí prso, plněné parmskou šunkou, sušenými rajčaty a bazalkou, které si objednala moje partnerka.
Rovněž o něm mohu mluvit jen v superlativech. Kuřecí prso šťavnaté a křehké, náplň s ním výtečně ladila.
V restauraci jsme si skutečně pochutnali. Bez výhrady. A bonusem k vynikající večeři byla báječná obsluha. Lenka a Patrik. Přestože měli plno a skutečně se naběhali, zůstávali přirozeně usměvaví, veselí a nic pro ně nebyl problém. Nehroutili se pod náporem hostů a šířili dobrou náladu.
Kdybych žil v Lounech, zřejmě tady bych byl štamgastem.
PS: Na degustaci přece jenom také došlo. Ovšem na degustaci zdejšího piva. Objednal jsem si specialitu této restaurace. Degustační prkýnko s několika vzorky v malých pivních sklenicích.
Egran Wolf
Fotky vypadají lákavě. Musím si naplánovat cestu do Loun.