Sumec je sexy. Vážně. Teď a tady to o něm veřejně prohlásím, i když má vousy a svaly. Žádné z těchto chlapských kriterií mi nezabránilo, abych se do něj, respektive do jeho lovu přívlačí zamiloval.
Náš vztah ale procházel vývojem. Od nahodilých úlovků, jejichž občasnost byla daná tím, že se sumci ve vodách mého blízkého okolí téměř nevyskytovali, jsem se postupně propracoval k jejich pravidelnému chytání. Pravda, na podstatně vzdálenějších revírech, které jsou náročnější na cestování a peníze, ale co by člověk neudělal pro rande s takovým frajerem. Je to vztah na dálku, který dobře funguje.
Jenže jenom chuť nestačí. Na každé rande s pohanským barbarem typu sumce musí jít člověk pořádně připravený. A teď vůbec nemluvím o parfému nebo bonbónech pro ledově svěží dech. Mluvím o znalostech životního rytmu sumce, znalostech vody a nakonec kvalitním vybavení. Jak tedy vypadá deset kroků, které nás přivedou k ulovení naší největší dravé ryby.
1. Říční loviště
Na řekách najdeme sumce na řadě míst, až mě samotného to někdy překvapí. Musí jen splňovat sumčí nároky na hloubku a úkryt (denní stanoviště) a dosah potravy (loviště). Takovými místy jsou v létě například jezy, pod kterými víří hlubší voda, ale i hlubší nadjezí, odkud se často tahají kapitální kusy.
Dále hlavní toky s vývraty statných stromů, jejichž kmeny a větve sumci zbožňují. Úkryt sumci nacházejí i pod podemletými břehy s okamžitou hloubkou aspoň jeden a půl metru, místa kolem mostních pilířů a kamenných ostrohů s větší hloubkou, které nalezneme na některých velkých řekách.
Rozhodně zajímavé jsou v létě i mělčiny, avšak až tmy. Právě na noc sumci opouštějí denní úkryty a vyrážejí si plnit pupík. Potravu přitom nacházejí také na mělčinách.
A zapomenout nesmím ani na říční proudnice či vymleté stezky ve dně, kterými sumci za potravou případně táhnou. Řadu záběrů od sumců jsem dostal právě tady. Když wobler bubnoval proudnicí…
2. Denní doba lovu
Ačkoliv je sumec nočním predátorem, můžeme ho lovit jak v noci, tak ve dne. Za dne se však jeho případné ulovení rovná hádance s nejistou odpovědí. Jsme totiž závislí na jeho případné krátké aktivitě.
Z temnot hlubin zvedá sumce buď extrémně vysoký tlak před bouřkou, nebo jeho následný prudký pokles. Tehdy máme docela slušnou šanci zabodovat, a to třeba i v pravé poledne za zcela jasné oblohy. Jinak jsou ale naše vyhlídky malé (nikoliv nulové).
Už jen proto, že sumci mohou zcela nepozorovaně lovit jen kousek od nás a ozvy způsobené vibrováním půdy při dupání je určitě zaplaší. A to nemluvím o šlápnutí na větev nebo plastovou láhev, kterou u vody zahodil jiný rybář a kterou my ve tmě samozřejmě neuvidíme.
Rozhodně lepší než ve čtyři odpoledne bude pokoušet štěstí brzy ráno, v létě tedy od čtyř, a pak zase až pozdě večer. Až do půlnoci.
Výběr místa pro noční lov však provedeme ještě za světla. V noci už si totiž musíme odpustit zbytečný šramot na břehu. Jakmile krajinu zahalí tma, musíme být u vody tak ticho, jak ticho je krajina kolem nás. Pobíhat zbytečně po břehu opravdu nedoporučuji.
Místo k noční přívlači musí být zároveň takové, odkud se nám sumec bude dobře vyzvedávat na břeh. Chytat například ze skály dva metry nad hladinou si v noci určitě odpustíme. Situaci s pětadvacetikilovým sumcem, pověšeným na koncovém trojháku wobleru, bychom pak jen těžko řešili a zbytečně bychom riskovali vlastní zdraví.
3. Počasí
Jak jsem již uvedl, denní aktivita sumce je na počasí velmi závislá. Zřejmě nejvíc sumců jsem v létě vyvláčel při poklesu tlaku, doprovázeném příchodem větru. Kazící se počasí, do té doby skoro plážové, mně v tomto ohledu vyhovuje.
Na druhou stranu jsem i nejednoho sumce vyvláčel odpoledne, kdy slunce žhnulo a vedro bylo opravdu k zalknutí. I vysoký tlak je spouštěčem sumčí aktivity během dne. Celkově však k lovu sumců vyhledávám špatné, deštivé, ale relativně konstantní počasí.
4. Prut
Máme-li místo a čas, potřebujeme kvalitní výbavu. Zatímco při lovu okounů si můžeme dovolit přehlédnout drobné nedostatky, protože i tak umíme případného půlkilového okouna vytáhnout, při sumcové přívlači nepřichází jakékoliv podcenění v úvahu! Boj se silným sumcem je tvrdý a nekompromisní. Zvlášť pak na řece, kde zaseknutý sumec využívá při úprku říční proud. Proto tomu musí odpovídat i cajk.
Prut vybíráme především podle velikosti a hmotnosti používaných nástrah, stejně jako podle nejčastější velikosti lovených sumců na našem místě (vodě). Pokud řece vládnou sumci do metru délky, které chytáme na woblery od osmi do deseti centimetrů, bude vláčák s gramáží 90 – 150 gramů zbytečným. Bohatě si vystačíme s kvalitním prutem v přibližné gramáži 30 – 60 nebo 40 – 80.
Naopak tam, kde používáme nástrahy i osmdesát gramů těžké, kde hrozí úniky pěkných sumců do vývratů nebo kde se chytají i exempláře kolem 150 centimetrů délky, už musíme sáhnout po silnějším prutu. Po takovém, aby dokázal nahodit nejen těžší nástrahu, ale i brzdit velkého sumce. Tehdy přijde na řadu právě prut v přibližné gramáži 70 – 120 nebo i 90 – 150. Co se jeho délky týká, při lovu ze břehu volíme mezi 2,7 až 3,3 metry, při lovu z lodi stačí 2,4, maximálně 2,7 metru.
5. Naviják
K sumcové přívlači můžeme použít jak smekací naviják, tak multiplikátor. Jako tradicionalista používám jednoduché smekací navijáky, které mají „vnitřnosti“ vyrobené z odolných kovových komponentů.
Dále disponují silným, ale klidným převodem, nejlépe šnekovým, a na jejich cívky se vejde aspoň 180 metrů pletené šňůry průměru 0,30 milimetrů. A nakonec mají silný překlápěč, který člověka nezradí v momentech, kdy sumec kope do šňůry.
U navijáků pro sumčí přívlač celkově platí, čím více kvalitní oceli a slitin, tím lépe. Jistě, takové navijáky už něco váží, což jde trochu proti přívlači samotné. Jejich hmotnost se pohybuje někde mezi čtyřmi sty až pěti sty gramy, takže s prutem a nástrahami už vlákařovu paži, rameno i záda pěkně namáhají. Avšak co by člověk nevydržel pro setkání s možná životním úlovkem…
6. Vlasec nebo šňůra?
Zajímavé téma. Kamarád Radim Křepelka, se kterým jsme se sumcovou přívlačí začali zhruba ve stejnou dobu, popsal v jednom ze svých textů o lovu sumců přívlačí klady i zápory jak vlasce, tak šňůry. Ano, obojí má něco do sebe, stejně jako skrývá rizika.
K sumcové přívlači jsem si zvykl používat výhradně pletenou šňůru. Na některých labských místech totiž chytám sumce daleko od břehu. A s pletenkou o stejném průměru jaký má vlasec přece jenom dohodím dál.
Také druhý argument pro pletenku má co do činění s dlouhou vzdáleností mezi rybářem a rybou. Hrot háčku vláčené nástrahy se totiž musí pevně zatnout do „pancéřové“ huby sumce.
A teď si představte, že sumec zabere nějakých třicet nebo pětatřicet metrů od břehu. A přestože jeho útok bývá razantní, vlasec je přece jenom průtažný. Háček pak může, ale stejně tak nemusí zakotvit v tlamě ryby. A tudíž já osobně si průtažnost vlasce, za jiných okolností výhodnější, raději odpustím.
Pokud se ale přece jenom rozhodnete pro vlasec, protože sumci vám dobírají nástrahy relativně blízko břehu, pak vždy pevný a maximálně oděruvzdorný. A pokaždé s bezpečnostním návazcem z pletené šňůry, který zabrání předření vlasce sumčími kartáči během zdolávání.
7. Karabiny a kroužky
Vůbec nejdůležitější věci pro úspěšné zdolání velkého sumce jsou ve skutečnosti ty nejmenší! Nic drobnějšího než obratlík s karabinou nebo kroužek (-ky) u nástrahy během vláčení nemáme. A právě proto doslova zakazuji tyto drátěné mrňouse přehlížet! I jako nepatrný článek celé sestavy musí být karabiny, obratlíky i kroužky zcela bezchybné a spolehlivé. Musí unést opravdu velkou zátěž.
A tady pozor na údaje uváděné některými výrobci na obalech. Od doby, kdy mi asi pětaosmdesát centimetrů dlouhý bolen rozerval v proudnici řeky obratlík, u kterého výrobce uváděl třicetikilovou nosnost, už na jimi uváděná čísla příliš nedávám.
Při koupi obratlíků s karabinami na sumčí přívlač raději mířím vždy o třídu výš. Získám-li například pocit, že karabiny na čtyřicet kilogramů budou tam nebo tam stačit, rovnou koupím karabiny na padesát kilogramů. Pro jistotu. Tyto karabiny jsou ze silnějšího a tvrdého drátu, těžko rozevíratelné, aby je sumec při boji nevypáčil.
O kroužcích u nástrah pak platí to samé. Máte-li pochybnost o tom, jestli originální kroužky u woblerů unesou extrémní zátěž, rovnou je překovejte. Už jsem viděl hodně roztažených nebo zdeformovaných kroužků, stejně jako jsem viděl rybáře pozdě smutnící nad ztrátou pěkného sumce právě kvůli roztaženému kroužku. Pamatujte, že právě malý kroužek bývá rozhodujícím pojítkem mezi rybářem a jeho životním úlovkem.
8. Háčky
Další kus drátu na nástraze, který musí být silný a velmi pevný. Stejně jako v případě roztažených kroužků jsem samozřejmě viděl narovnané nebo zdeformované trojháčky, které znamenaly jediné. Rybářovu porážku. Ostatně zklamání z prohraného souboje se sumcem právě kvůli zničenému, přitom zdánlivě dobrému trojháčku, jsem párkrát pocítil na vlastní kůži. Proto woblery nebo další nástrahy rovnou překovejte takovými trojháčky, které vydrží extrémní tlak a unesou mimořádnou tíhu. Šetřit na nich se nevyplácí, na to můžete vzít jed!
9. Nástrahy
Sumce jsem už chytil na většinu z nepřeberné škály umělých nástrah. Twistery, rippery, rotační třpytky, plandavky, woblery. Jednoznačně nejvíc jich přitom mám na woblery.
K lovu sumců vybírám takové, které vysílají do svého okolí při tažení vodním sloupcem výrazné vizuálně-akustické signály. Tedy robustnější modely s širší lopatkou, dvou- nebo i vícedílné typy a jerky.
Pokud kopyta, tak velikosti dvanáct až patnáct centimetrů s výraznější ocasní akcí, rotační třpytky velikosti tři až pět s křidélkem ve tvaru krátkého oválu (nikoliv vrbový list), které vysílá do okolí .
10. Návazec
I když mám na navijácích navinuté kvalitní pletené šňůry o průměrech 0,25 a 0,30 mm, na vodách se dnem posetým ostrými kameny a dalšími četnými vázkami používám ještě asi sedmdesát až osmdesát centimetrů dlouhý návazec z přibližně milimetr silné pletené šňůry. Má zabránit jak případnému poškození kmenové šňůry sumčím kartáčem, tak i přeříznutí napnuté šňůry kousek nad nástrahou o ostré hrany kamenů, což už jsem také zažil.
Text Václav Fikar, foto Václav Fikar, Martin Stuchlík a Michal Mištera