Rozlehlý gotický hrad Křivoklát patří mezi nejstarší a současně nejvýznamnější středověké hrady českých králů a knížat. A protože si svoji vznešenost přenesl až do současnosti, je dnes významným turistickým cílem Křivoklátska.
Hrad byl původně loveckým sídlem Přemyslovců, dnes však dobře slouží filmařům, a to jak českým, tak zahraničním. Vždyť zde vznikaly mnohé slavné scény, a to do pohádek Třetí princ, Jak se budí princezny, Honza málem králem, Tři veteráni i současnější Anděl Páně.
Filmové štáby tady točily rovněž muzikál Noc na Karlštejně, či filmy Slasti otce vlasti a Bathory. A nejen to. Zahraniční produkce si hrad na ostrohu nad Rakovnickým potokem vybraly k natočení scén do velkofilmů Johanka z Arku, nebo Kletba bratří Grimmů.
Jestli ale někteří herci a filmaři využili ke stravování hradní krčmu, netuším. Já v ní ale jedl. Během Malých hradních slavností jsem vystál frontu, až jsem se konečně z plného nádvoří dostal dovnitř. Do krčmy. A těšil se na posezení u dobrého jídla, protože v nohou jsme s přítelkyní měli už téměř deset kilometrů.
Jenomže člověk míní a život mění. Můj oběd byl tak trochu jako z grotesky. Vedle jiných jídel byl na tabuli psaný kuřecí špíz se zeleninou, špenátem a šťouchanými brambory.
Kombinace kuřecího špízu se špenátem se mi velmi líbila. Zdála se mi sexy, a tak už jsem ani nezkoumal nabídku dál. Unavený čekáním v horku ve frontě jsem si objednal právě kuřecí špíz se špenát a šťouchačkami.
Avšak sotva jsem si u výčepu objednal, ozvalo se z kuchyně: Šťouchané brambory už nejsou. Ve 12.50, kdy se obědy v restauracích obvykle rozbíhají naplno, byla krčma plná strávníků bez šťouchaných brambor. Došly zrovna přede mnou.
Obsluha se mi omluvila a já souhlasil s náhradní přílohou. S hranolky. Smažený bramborový šrot, jak zaznělo ve francouzské komedii Návštěvníci, nijak zvlášť nevyhledávám, ale když šťouchané brambory došly…
Zaplatil jsem špíz se špenátem a hranolky a čekal, až zapípá přidělený pager s mým číslem. Měl jsem za to, že se ozve velmi brzy, jelikož špízy už byly hotové za teplou vitrínou a špenát jistě také. Šlo tedy jenom o čerstvě usmažené hranolky.
Jenomže Malé hradní slavnosti dávaly křivoklátské krčmě zabrat. Dlouhá fronta hostů chtěla obědvat, což plodilo zmatky a personálu dávalo zabrat. A tak jsem de facto na hotovku čekal osmnáct minut. Abych nakonec v restaurační “dopravní špičce” dostal jídlo jiné.
Ano, je to tak. Pager zapípal a já u výčepu obdržel kuřecí roládu se šťouchanými brambory. Tedy s přílohou, která těsně před mojí objednávkou (před osmnácti minutami) údajně došla.
Když jsem obsluze u baru řekl, že mám zaplacený špíz, omluvili se. A zeptali se v kuchyni, jestli tam ještě mají špíz. Že pětka, což bylo číslo mého pageru, je špíz. Nikoliv roláda.
Kuchař odvětil, že špíz ještě je. Poslední! A tak roládu na talíři vyměnil za poslední kuřecí špíz a já si oddychl.
Unavený horkem, čekáním ve frontě na nádvoří a poté čekáním na hotovku jsem si oběd šťastně odnesl ke stolu. Po usazení jsem ale pojal jakési podezření, že něco tady nehraje. Zbystřil jsem a rázem si uvědomil, že na talíři mám sice šťouchané brambory, které jsem mít neměl, ale že tam pro změnu chybí špenát.
Jak jsem se vzápětí dozvěděl, špenát během mého čekání na objednané jídlo došel. A tak jediný důvod, pro který jsem si objednal právě tenhle gáblík, byl fuč. Lákavá sexy kombinace kuřecího špízu a špenátu mi zkrátka na Křivoklátu nebyla přána, přestože jsem si ji zaplatil.
Nicméně musím přiznat, že navzdory groteskním zmatkům s mým jídlem jsem si v hradní krčmě pochutnal. Lhal bych, kdybych tvrdil cokoliv jiného.
Kousky kuřecího masa na špejli nebyly ani vysušené, ani tuhé, čehož jsem se trochu bál. Přece jenom ležely bůhví jak dlouho v ohřevné vaně ve vitríně. Leč udržely si přirozenou křehkost i šťavnatost.
Těžko soudit, nakolik těmto žádoucím vlastnostem kousků kuřecího masa pomáhaly i pořádně špalíky slaniny na špízu. Nakonec je to jedno. Špíz je přece špíz. Barevný a obvykle šťavnatý celek poskládaný z různých dílků.
V každém případě z kusů slaniny bylo znát, že kuchař se má rád. A to je dobře, protože kuchař, který se neodbývá, dokáže uspokojit i hosty. A mě jeho jednoduchý špíz (kousky kuřecího masa, cibule, slanina) opravdu uspokojil. Pochutnal jsem si.
A protože šťouchané brambory hlavnímu chodu zdatně sekundovaly, tisíckrát škoda, že na talíři chyběl objednaný a zaplacený špenát. Věřím tomu, že oběd by pak byl úplný. A dojem z něj docela jiný.
Egran Wolf
Dobrý den, pane Ráci, děkuji moc Vaši reakci a vysvětlení. Velmi si ho vážím. Podstatné je, že mi u vás chutnalo! Zmatky, které provázely cestu k samotnému jídlu na talíři, byly zřejmě logickým vyústěním náporu masy lidí během Malých hradních slavností. Popsal jsem je, protože i ony jsou součástí zážitků z cest. Ale nakonec je vždy podstatný pocit ze samotného jídla. A ten jsem měl velmi dobrý.
Dobrý den pane Wolf, těší mě že vám chutnalo, ať byli nějaké zmatky za brambory se omlouvám špatný odhad, ale špíz se špenátem neděláme to muselo být špatně vysvětleno obsluhou, že špizem je ve vytríně roláda se špenátem. S pozdravem Robin – kuchař