O tom, jak důležité kašny pro život ve městech jsou, se nebudu rozepisovat. Ze všech jejich důležitých funkcí vyberu jedinou. Totiž že jsou místem srazů.
Možná jste si kdysi počínali také tak. Jako děti jsme se často domlouvaly na určitou hodinu u kašny a koneckonců i moje první rande se současnou partnerkou začalo u jedné z kašen. A věřím, že místem potkávání jsou kašny stále. A to i v sousedním Selbu.
Že je Selb slovutným městem porcelánu, tedy městem bílého zlata, jak bývá porcelán někdy nazýván, vědí v Aši i děti na základních školách. Zvlášť pak, když leckteří z jejich rodičů v Selbu pracují ve světově proslulé porcelánce Rosenthall.
Většina místních zná ze svých návštěv Selbu také výjimečnou kašnu, která jako by o městě říkala naprosto vše…
Selb: Porcelánová kašna
Na náměstí Martin-Luther-Platz v centru Selbu, před vchodem do městského protestantského kostela sv. Andrease, přitáhne pozornost každého kolemjdoucího pestrobarevná porcelánová fontána.
Na první pohled působí, jako by ji sem někdo teleportoval odkudsi z dávných časů Perské říše, anebo ji dovlekl z Katalánska. Avšak již na druhý pohled je každému zřejmé, proč kašna vypadá, jak vypadá.
Porcelánová kašna, tak jednoduše se totiž jmenuje, je reklamou na zdejší hlavní obchodní tovar. Tedy logicky porcelán. Její bílé sloupce symbolizují dýmající komíny zdejších porcelánek a její základ (vana) je pestrobarevnou mozaikou vystavěnou z dlaždic.
Kašna není historická (ostatně mnoho západních měst postavilo řadu ze svých kašen v současnosti – plus mínus v uplynulých čtyřiceti letech). Světlo světa spatřila v roce 1977, kdy mnozí ze čtenářů Listů Ašska už byli na světě, a to podle návrhů Hanse Achtzigera a Ericha Höfera.
V roce 2003 však prošla proměnou podle návrhářky a designérky Barbary Rumpf. Je to tedy zrovinka dvacet let, kdy se blýská ve svěžích modrých a tyrkysových tónech, zatímco její pozoruhodně elegantní efekt podtrhují bílá barva se zlatou.
Na stavbu Porcelánové kašny v Selbu bylo použito přes 45 tisíc porcelánových dlaždic, což je vysoké číslo. Investice se ale vrátila na turistickém zájmu. Ostatně porcelánová kašna je dnes uvedena snad v každém průvodci, který naše sousední město zmiňuje.
Milovníky fotografování na cestách a výletech může zajímat, že fotogenická je jak za bílého dne, tak v noci, kdy ve světle lamp působí skoro až magicky.
Selb: Lebensbrunnen
Bezesporu unikátní Porcelánová kašna však není v Selbu jedinou, u níž se zastavují fotografové. Další je kašna nedaleko odtud, byť se nenachází zrovna v poutavém prostoru. Ona sama ho však výrazně zkulturňuje.
Vytvořil ji známý selbský sochař Wolfgang Stefan. Jeho Kašna života symbolizuje jednoduchý kruh života tím, že živě zobrazuje vývoj člověka – od dítěte až ke starému člověku. Kašna se nachází na náměstíčku Gerberplatz mezi garážemi. Pozdí tedy není nijak fotogenické, o to víc je Kašna života hvězdou snímku.
Konnersreuth: Pater-Liberat-Weiß Brunnen
Konnersreuth se nachází mezi bavorskými městy Waldsassen a Mitterteich – pouhých šestnáct kilometrů jihozápadně od Chebu.
Pominu nyní, která osobnost obec proslavila (nechám si to do některého samostatného článku), a budu se soustředit pouze na jednu ze dvou zdejších známých kašen.
Na severním předpolí kostela sv. Vavřince stojí kašna zasvěcená svatému Liberátovi. Hlavním motivem kašny Pater-Liberat-Weiß je bronzová socha blahoslaveného otce Liberáta v téměř životní velikosti. Zobrazuje ho jako kazatele dobré víry v cizí zemi.
Vedle něj jsou ztvárněné obě hlavní oblasti života ve dvou malých scénách, v nichž se on a jeho společníci modlí v mořské bouři k Matce Boží (na cestě přes Rudé moře do Etiopie – v údolí Nilu, symbolizovanému na kašně palmou a velbloudem).
Postavy stojí na sedmdesát centimetrů vysokém žulovém podstavci v kulaté vodní nádrži, přičemž řemeslně jsou vyrobeny opravdu skvěle.
Kašny v Bad Elsteru
Lázeňské město Bad Elster má sochy i kašny ve značné oblibě, čemuž lze jenom zatleskat. Vždyť každého z nás, kteří se rádi kocháme, funkční kašny a fontány nějakým způsobem osloví. Promluví k nám svojí formou i obsahem, originalitou, estetičností, šíleností či také humorem.
Do atmosféry lázeňského města (ovšem nikoliv jen jeho) zkrátka kašny zapadají jako buráky do Nugety. Obzvlášť pak do architektonické kompozice města, které se označuje za město kultury a festivalů. A jež je považované za nejtradičnější saské státní lázně a jedny z nejstarších německých slatinných lázní vůbec.
V Bad Elsteru zbožňují kašny a fontány tak moc, že zde v červnu pořádají Festival fontány, a to na počest vzniku Královských saských státních lázní, které letos oslavily 175 let.
Proto si místní i lázeňští hosté v Bad Elsteru užili před letními prázdninami již 111. Festival fontány, což je pozoruhodně dlouhá šňůra. Festival fontány v Bad Elsteru je dokonce jednou z nejtradičnějších festivalových akcí v regionu Vogtland vůbec.
Hlavní badelsterskou fontánu nemůžete v centru minout ani se zhoršeným zrakem. Nachází se v historickém lázeňském parku – v sousedství pavilonu Moritzova pramene a za objektem Saského muzea lázeňství.
Formou je tato fontána jednoduchá, kdy připomíná široký mělký kalich. Do něj dopadají paprsky vody, takže se špetkou jemné představivosti vypadá fontána jako pavouk, ze kterého tryská vzhůru hlavní paprsek vody. Hrátky s vodou jdou fontáně na jedničku, tudíž je významným orientačním prvkem ve městě.
Další dvě malé kašny jsou pevnou součástí vnější fasády dlouhé budovy Albertových lázní (Albert Bad). Obdivovat je můžete nedaleko centrálního vchodu do této lázeňské budovy s modrými okenicemi. Kašny jsou sice malé, ale z chodníku od silnice relativně dobře viditelné.
Myslím, že kašny na budově nemají žádná jména, alespoň se mi je nepodařilo dohledat. A tak jim říkám lasturové, protože mušle, respektive lastury jsou jejich scelující skořepinou i drobnou ozdobou.
Jedná se o dvě kašny blízko sebe, obě zasazené do pískovcové lastury. Na obou mušlích sedí malé dítě se štikou. A vedle něj vždy kachna. Kašny jsou na první pohled tedy stejné, avšak už na druhý pohled… Vlastně si u nich můžete zahrát hru „Najdi rozdíl“.
Také poslední kašna z Bad Elsteru, která mi stojí za zmínku, je malá. Není z pískovce, není ze žuly. Je prostě bronzová.
Tato kašna před budovou Saského muzea lázeňství nechrlí vodu do závratných výšek, vlastně ji nechrlí do žádných výšek. Jen ji tak z několika trysek po obvodu vázy upšoukává sotva dvacet centimetrů vysoko.
Za normálních okolností by si jí tady proto mnoho lidí nevšimlo. Jenomže jejím hlavním motivem je straka s roztaženými křídly, což naopak postřehne skoro každý. A přestože se jedná o kašnu malou, viděl jsem u ní řadu fotografů. Tato straka je jako magnet.
Příští díl minisérie o zajímavých či přímo unikátních kašnách na západ od Chebska a Ašska, a to v dojezdové vzdálenosti do půl hodiny, bude závěrečný. A přinese jednu velkou zajímavost navíc…
Václav Fikar
Ostatní díly této minisérie čtěte zde: Poznáváme Německo