Nad houbovým ragú U Šimla jsem radostí zařehtal

Centrum říjnových Karlových Varů je z vyhlídek nad říčkou Teplá malebné. Pokud máte štěstí na hezké počasí, čeká vás podívaná, která oku zalahodí stejně jako talíř dobrot, nazdobený s láskou.

Spatříte charakteristický hotel Imperial, legendární Grandhotel Pupp, kolonády, ale i secesní divadlo či kopule pravoslavného kostela.

Během putování po místních vyhlídkách, což obnáší výšlapy nahoru a potom zase dolů, ale jednomu nakonec vyhládne.

Možností, kde se v Karlových Varech kvalitně i zajímavě najíst, je poměrně hodně.

Nad houbovým ragú U Šimla jsem radostí zařehtal
Houbová panenka s rýží. Totiž vepřová panenka s houbovým ragú.

Jednou z nich je restaurace U Šimla u dostihového závodiště v městské části Dvory. Tedy notný kus od popsaného lázeňského centra. Avšak přestože se nachází daleko od secesních skvostů, na nezájem místních si stěžovat nemůže. Spíš naopak.

Ve slunečnou sobotu po 13. hodině praskala restaurace ve švech. Dvě servírky a jeden číšník měli nohy i ruce plné práce. Byli jsme rádi, že jsme v plné restauraci objevili volný stůl.

Dva lidé z obsluhujícího personálu nás očima zaregistrovali, přesto trvalo dlouhých dvanáct minut, než k nám někdo přišel s jídelním lístkem a dotazem na pití.

Také tentokrát jsme si z nabídky jídel vybrali každý něco jiného. Přítelkyně řízečky na jehle (smažená kuřecí prsa plněná šunkou a sýrem), a k nim jako přílohu šťouchané brambory.

Nad houbovým ragú U Šimla jsem radostí zařehtal
Detail jídla.

A já si ukázal na houbovou panenku. Tedy nikoliv na smyslnou krásku v muchomůrkovém kloboučku, která by voněla mechem a jehličím. Ale na maso. Na vepřovou panenku s houbovým ragú. A rýží.

Obsluha odešla a za chvíli přinesla nápoje. Tím však pro nás začala dlouhá doba čekání na objednané jídlo. Dočkali jsme se ho za dlouhých 48 minut.

Už jsme se chtěli zvednout a odejít, když jsme zahlédli servírku s talíři, které by mohly patřit nám. A skutečně je položila na náš stůl. Bez omluvy za nezvykle dlouhou dobu čekání, což bych v takovém případě považoval směrem k hostům za slušné.

Avšak jak jsem byl otrávený opakovaným čekáním (nejprve na jídelní lístek, poté na jídlo samotné), s prvním ochutnáním z talíře přišlo odpuštění.

Nad houbovým ragú U Šimla jsem radostí zařehtal
Čekání se vyplatilo. Jídlo mě maximálně uspokojilo.

Houbové ragú, na které jsem se těšil zřejmě nejvíc ze všech položek, bylo výtečné! Lepší bych stěží svedl. Jako bych vystoupal po zepellinovských schodech do nebe. A kráčel jsem po nich vzhůru o to dychtivěji, když labužírující ústa potvrdila, že kuchař vykouzlil ragú z čerstvých lesních hub. Tedy nikoliv z jednobarevných hub koupených v supermarketu, nebo z hub sušených.

Užíval jsem si nebeskou manu z lesních hub a panenka se rázem stala méně významnou. Přesto však dál hrála na talíři důležitou roli. Koneckonců jsem masožravec.

Před ukrojením kousku do pusy jsem se obával určité vysušenosti libového masa, které budu muset urputně žvýkat. Párkrát už jsem se s vysušeným masem v restauracích potýkal. Tady však nikoliv.

Panenka měla postavičku ham ham. Tak akorát. Šťavnatá jako krkovice pochopitelně být nemohla, ale dehydrovaná do skupenství podešve také nebyla. Chutnala jemně, přirozeně. Žádné koření si ji nepřivlastnilo. S houbovým ragú si notovala jako Luciano Pavarotti s Celine Dion.

Na jídle si má člověk pochutnat. A to se U Šimla v Karlových Varech rozhodně stalo. S přítelkyní jsme si opravdu pošmákli. Každý na svém jídle. Škoda jen dlouhého čekání.

Egran Wolf

2 thoughts on “Nad houbovým ragú U Šimla jsem radostí zařehtal

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..