Metallica vs. Iron Maiden. Kdo je největší metalovou kapelou historie?

Heavy metal stvořil mnoho výjimečných kapel. Snad proto, aby na oplátku ony jemu napsaly pozoruhodný příběh jeho vlastního bytí. Aby vykovaly a navrstvily přes sebe jednotlivé epochy jeho vlastních dějin.

Některé z těchto velkých kapel hřmějí na scéně déle než jednu lidskou generaci. Prodávají miliony nosičů, ale i haldy triček, mikin i přívěšků.

A dlouhé roky také miliony vstupenek. Každý jejich nový počin fanoušci s napětím očekávají a dlouho pak o něm diskutují.

Mezi velikány tvrdé rockové scény patří bezesporu AC/DC, Black Sabbath, Judas Priest, Deep Purple, Motörhead,  Guns N’ Roses, Slayer, Megadeth či třeba Ozzy Osbourne. A jistě bychom mohli přidat i pár dalších, jelikož tvrdá rocková scéna je pestrá a bohatá na talenty.

Nad všemi ale ční dvě jména. Dvě velehory. Metallica a Iron Maiden. Tak trochu přírodní úkazy. Everesty metalu. Kapely, které jsou vysoko položeným vrcholem žánru.

Kterou z nich ale označit za největší metalovou kapelu všech dob? A dokážeme něco takového vůbec určit? A pokud ano, podle jakého klíče?

Titán proti titánovi

Vítěze možná určit dokážeme. Rozhodně s pomocí čísel, která jsou podchytitelná a evidovatelná.

Podle nich je černé album Metallicy (1991) nejprodávanějším metalovým albem všech dob. Prodalo se ho přes 31 milionu kopií.

V širším chápání tvrdé rockové hudby, tedy i se syrovým hard rockem, je však nejprodávanější deskou „Back In Black“ (1980) od AC/DC.

Tohoto alba podmanivých australských rohonošů se prodalo přes 50 milionů kopií, což z něj činí druhé nejprodávanější album všech dob. Hned po albu Michaela Jacksona „Thriller“.  

Avšak nejen zmíněná deska ejsíků, nýbrž i album „Hybrid Theory“ (2000) od Linkin Park je o fous prodávanější než černé album Metallicy. Zhruba o milion kopií.

Jenomže kdybychom měřili velikost kapel jen a pouze miliony prodaných alb, znamenalo by to například, že mladý interpret Justin Bieber je historicky větší hudebník než obě kapely dohromady. Což je samozřejmě nesmysl.

Dalším ukazatelem historické velikosti jsou jistě prodané lístky na koncerty a výdělky.

Podle webu Pollstar jich během své kariéry nejvíce prodala Metallica. Do roku 2019 údajně přes 22,1 milionu, což jí mělo vynést od roku 1982 přibližně 1,4 miliardy dolarů.

Guns N’ Roses, AC/DC, Ozzy Osbourne a Iron Maiden jsou až za těmito čísly.

Rovněž počet odběratelů na YouTube, stejně jako počty zhlédnutí oficiálních videoklipů na též platformě mohou být zajímavým pomocným ukazatelem. Hovoří ve prospěch Metallicy. Vyšší počty než ona mají opět jen Linkin Park a AC/DC.

Tady je ale nutné si říct, že počet odběratelů na YouTube nemusí nic vypovídat o historické velikosti a významu kapely. Stačí, abyste byl bizarní úchyl bez talentu, který podprůměrnou hudbu prodává prostřednictvím excentrických videoklipů, a hned máte odběratelů jako včel v úlu.

Zřejmě právě kvůli všem doložitelným číslům bubeník Metallicy Lars Ulrich řekl, že Metallica je největší metalovou kapelu všech dob.

Mimochodem Lars Ulrich založil Metallicu inzerátem. Ve druhé polovině roku 1981 podal inzerát do losangelských novin The Recycler s tímto zněním:

„Bubeník hledá ostatní metalové hráče, abychom mohli jamovat na hudbu skupin Tygers of Pan Tang, Diamond Head a Iron Maiden.“

Ve svém inzerátu z roku 1981 tedy přímo zmínil inspiraci hudbou britských Iron Maiden. Z inzerátu proto můžeme logicky odvodit, že Metallica vznikla také díky tvorbě Iron Maiden. Že nebýt v té době již dvou vydaných alb britské kapely, možná by se Ullrich s Hetfieldem v Americe nepotkali.

Jenom čísla nestačí

Někdy zkrátka chladná čísla nejsou všechno. V tom mají fanoušci, kteří na téma Metallica vs. Iron Maiden často diskutují, jasno.

Prošel jsem si řadu diskuzí na zahraničních serverech a zhlédl různá videa na téma, která ze dvou zmíněných part je nejlepší metalovou kapelou hudebních dějin. A musím říct, že názory jsou přibližně půl na půl.

Nemálo příznivců metalové hudby je zajedno v tom, že Iron Maiden mají více povedených alb. Jiní tvrdí, že po černém albu už Metallica točila jen průměrné desky vždy s jedním nebo dvěma velkými kusy.

Jako vždy platí, že co fanoušek, to názor. Z diskusí k danému tématu na nejrůznějších zahraničních webech vybírám pro zajímavost tyto názory (vybráno z Redditu):

Názor 1: Mně osobně se víc líbí Metallica. Myslím, že pro vývoj metalové hudby udělala hodně. Ne, že by Iron Maiden ne, ale Metallica skutečně způsobila revoluci ve zvuku metalu.

Jinak ale myslím, že Iron Maiden je důslednější. Až na pár alb v 90. letech vydali Maiden tolik skvělých metalových desek, zatímco Metallica má jen čtyři, které se mi opravdu líbí.

Názor 2: Vždycky na podobná srovnání nahlížím z hlediska toho, jak kapela spolupracovala se svou nahrávací společností a producentem.

Producent chce přístupnější hudbu, ale kapela se chce držet svého zvuku a identity. Kapela si může vybrat, do jaké míry se chce zaprodat, aby se stala populárnější a tím vydělala více peněz.

V tomto případě se mi Iron Maiden líbí víc. Dělali mnohem méně kompromisů, což skončilo tím, že měli méně písniček v rádiích. Neřekl bych, že jejich pokračování není „tak skvělé“. Prostě nešli do masové přitažlivosti a byli spokojeni s fanouškovskou základnou, kterou si vybudovali.

Metallica dosáhla bodu, kdy se vydala za publikem mimo metalovou komunitu. Dostala za to velké peníze a úspěch jí stoupl do hlavy. Podle mě pak jejich hudba utrpěla. Postupem času se to zhoršovalo.

Názor 3: Osobně jsem se nikdy opravdu nespojil s Iron Maiden. Mám pro ně uznání, ale jejich bombastický fantasy styl není můj šálek kávy. Více se mi líbí těžký, vzteklý styl Metallicy. Na rozdíl od klasického rocku působí více metalově.

Názor 4: Iron Maiden jsou rodinná verze metalové hudby. Metallica jsou „fuck you“ verzí metalu.

Názor 5: Myslím, že Iron Maiden jsou lepší. Dickinson je mnohem lepší textař i zpěvák než Hetfield. Steve Harris je lepší baskytarista, než jakého kdy měla Metallica. Lars je ale samozřejmě lepší bubeník než Nico a Hammet je lepší kytarista, než jakého kdy měli Maidni. Přesto je kvalita hudby v tomto ohledu relativní vůči preferencím.

Pokud jde o alba, líbí se mi Maiden víc než většina alb od Metallicy. Bývají soudržnější a mají větší a hlubší obsah. Jejich rizika jsou tím ale větší a mohou je stáhnout (například dvanáctiminutová píseň o Rime of the Ancient Mariner). Samozřejmě, že pokud milujete metal, milujete obě kapely!

Názor 6: Čekal jsem na toto vlákno, protože se týká mých dvou nejoblíbenějších kapel.

Nesouhlasím ale s tím, že jsou Maiden lyricky lepší. Myslím, že celkově možná ano, ale také si myslím, že nejlepší texty Hetfielda jsou lepší než nejlepší texty Maidenů. Poetičtější při vyprávění jejich příběhu.

Například “Disposable Heroes” je moje oblíbená lyrická píseň vůbec. A “Master of Puppets” je velmi kreativní v tom, jak popisuje závislost na heroinu. Ano, nejhorší Metallica byla bezpochyby docela průměrná, ale já jen obhajuji jejich lepší lyrická díla.

Maiden zpívá hodně o historii a knihách atd. A to určitě poráží spousty nesmyslných metalových textů. Je tu spousta písní, kde je téma docela zajímavé, ale samotné texty nejsou nic úžasného.

Názor 7: Pro mě je velmi těžké se rozhodnout. K Metallice mě pojí více vzpomínek a nostalgie. Ale pokud by na to opravdu došlo, možná bych si vybral Iron Maiden. Mají důslednější diskografii a několik písní jako „Hallowed be Thy Name” dosahuje velmi vznešené úrovně, jakou Metallica nemá.

Názor 8: Metallica je upřímně mnohem lepší kapela. Nejlepší album Iron Maiden “Powerslave” bylo až páté v jejich řadě. “Ride the Lightning” vyšlo ve stejném roce, ale je to teprve druhé album Metallicy.

Metallica existovala jen pět let, když vydala “Master of Puppets”, zřejmě nejlepší metalové album všech dob. Iron Maiden existovali pět let, než vůbec vydali své debutové album, které není moc dobré.

Názor 9: Pro mě bezpochyby Iron Maiden. Miluji Metallicu, ale Maiden pro mě rezonuje mnohem více. Iron Maiden také nikdy nevydali vyloženě špatné album. Sice několik průměrných, ale nic jako Metallica.

Názor 10: Je to trochu srovnání jablek a pomerančů, ale… Jako základ bych řekl, že Iron Maiden má mnohem více dobrých alb. Přesto mám raději lepší alba Metallicy.

Miluji Bruceův hlas, ale nemohu s ním zpívat. A to, že nemůžu zpívat, mění hudbu z něčeho, s čím se ztotožňuji, na něco, čeho si vážím.

James nemá tak pronikavý hlas, takovou sirénu, ale pro mě osobně sladil melodii a agresi v hlase v dokonalou rovnováhu. S ním si mohu zpívat.

Nikdy nedokážu vybrat momentálně nejoblíbenější kapelu, protože se to pro mě vždy mění. Ale pokud bych měl vybrat největší kapelu všech dob, pak je to pravděpodobně Metallica.

Moc si Iron Maiden vážím. Byl to můj vůbec první koncert, který jsem si před 30 lety koupil. A viděl jsem je čtyřikrát. Můj sedmiletý syn je viděl už dvakrát. A právě teď, když to píšu, mám na sobě triko Iron Maiden – Book of Souls.

Přesto bych si pokaždé vybral Metallicu. Jde prostě nad rámec uznání a je to moje vnitřní věc. Prostě se více dokážu spojit s Metallicou.

Skladby, které si podmanily svět

Jak nejen z této diskuse vyplývá, peníze, které kapely vydělaly prodejem lístků, nejsou pro fanoušky až tak důležitým indikátorem.

Důležitější, alespoň jak se zdá, je pro ně feeling. Pocit. Schopnost kapel předávat energii. A také srdce. A schopnost tvořit velké věci a inspirovat. Mít vliv na generaci. Schopnost zasáhnout a bavit i novou generaci, přitom ale zůstat sám sebou a nezradit generaci původní.

Obě kapely kovový žánr zásadně zdokonalily. A přiblížily oblasti velkého umění.

Společné jsou pro oba titány tvrdého žánru nevídané masy metalových fanoušků napříč kontinenty. Obě kapely vyprodávají fotbalová hřiště, sportovní arény i širé pláně na okrajích velkých měst.

Evropa, Asie, severní či latinská Amerika. Je to jedno. Všude si musíte s koupí lístků na koncert obou kapel pospíšit. Zájem o titány je obrovský, lístky jsou vyprodané i měsíce před konáním koncertů.

Obě kapely se zakusují do mozků posluchačů ostrými kytarovými riffy, výtečnými melodickými linkami, vzrušujícími kytarovými sóly, strhujícími přechody i pospolitými refrény. Obě přivážejí velké jevištní scény, které slibují i divadelní podívanou.

Obě jsou už přes tři desetiletí skutečnými tyrannosaury svého žánru. Na fanoušky přitom působí každá kapela trochu jinak. A nyní se dostávám k tomu, co je odlišuje.

IRON MAIDEN – hlavní zbraně:

• Jeden z nejlepších zpěváků metalové historie Bruce Dickinson
• Jeden z nejlepších basáků metalové historie Steve Harris
• Hymnické refrény (pro plné stadiony)
• Silný týmový duch
• Ohromná energie sršící z pódia
• Kultovní maskot Eddie

METALLICA – hlavní zbraně:

• Jeden z nejlepších zpívajících metalových kytaristů všech dob James Hetfield
• Jeden z nejlepších metalových bubeníků všech dob Lars Ullrich
• Jeden z nejlepších sólových kytaristů všech dob Kirk Hammett
• Geniální aranžmá skladeb
• Nejlepší metalové balady historie

Pojďme nyní společně zapátrat nad největšími peckami obou kapel. Dát dohromady TOP 10 od každé z nich bude však opravdu těžké.  

TOP 10 skladeb IRON MAIDEN (podle autora):

Hallowed Be Thy Name (1982, album The Number of the Beast) – jedna ze skladeb, která psala dějiny heavy metalu. Dodnes ji s oblibou přebírají jiné velké metalové kapely, například Machine Head, Dream Theater, Cradle of Filth či Iced Earth nebo právě Metallica. Skladba, která patří do metalové Síně slávy. Posvěcený budiž tento song!

Run To The Hills (1982, album The Number of the Beast) – další ze skladeb, která dávala tvář světovému heavy metalu. Přestože dnes už je prakticky čtyřicetiletá, metaloví fanoušci si neumí představit, že by na nějakém koncertu Iron Maiden nezazněla. Je to zkrátka metalový evergreen.

The Trooper (1983, Piece of Mind) – když Harrisova basa kluše vpřed…

Moonchild (1988, album Seventh Son of a Seventh Son) – energický rychlý song s měsíční náladou, kterým Iron Maiden dlouhé roky zahajují své koncerty (střídavě s The Wicker Man). Někdy mám pocit, že fanoušci legendární železné panny ani jiný začátek nechtějí.

Be Quick Or Be Dead (1992, album Fear Of The Dark) – úvodní vypalovačka z dnes již kultovního alba, nominovaného na cenu Grammy. Takhle se nevalí kameny, takhle se valí železná panna. Věřte, nebo ne, ale tuto chytlavou hoblovačku s oblibou přebírají dívčí metalové kapely.

Fear Of The Dark (1992, album Fear Of The Dark) – umíte si představit koncert Iron Maiden bez této pecky?

The Wicker Man (2000, album Brave New World) – chcete-li si natočit desetitisíce lidí, jak v jeden moment hopsají a třesou hlavou jako jeden muž, počkejte si na refrén této rychlé pecky.  

Out Of The Silent Planet (2000, album Brave New World) – jako když se kolem vás prožene jízda dragounů na koních. Obrovský metalový hit k pogu i obyčejnému poslechu.

Dance Of Death (2003, Dance of Death) – na začátku klidné vyprávění, jako by u burácejícího ohně, které postupně graduje ve velké finále a zpívající a skákající masy fans na stadionech.

For the Greater Good of God (2006, album A Matter of Life and Death) – v této kolosální skladbě je snad úplně všechno. Mrazivá epika, silná nálada, laskavost, hravost. Ale i naštvanost, vojenský dril, neskutečná energie, zurčící basa, chytlavé kytarové linky i báječné bicí Nicko McBraina. A ke všemu prostor pro fanoušky na stadionech si v refrénech pěkně od plic „zabékat“.

Divoká karta pro jednu skladbu navíc: Childhood´s End (1992, album Fear Of The Dark)

TOP 10 skladeb METALLICY (podle autora):

Fade to Black (1984, album Ride the Lightning) – jedna z nejfantastičtějších metalových balad v dějinách. Málokterá balada má tak nebesky melancholickou náladu jako právě tato. Scorpions a Metallica jsou králové hardrockových, resp. metalových balad. Jednalo se o první baladu od thrash metalové kapely vůbec.

Creeping Death (1984, album Ride the Lightning) – ostrá jako chilli, šťavnatá jako steak z hovězího roštěnce a věčně živá. Creeping Death zní na stadionech a v halách již přes třicet let.   

Master of Puppets (1986, album Master of Puppets) – nejlepší metalová skladba historie. Song, který hudebně stoprocentně definuje Metallicu a povyšuje thrash metal na umění. Když v čase skladby 3:35 dojde po tvrdých Hetfieldových výkřicích „Master! Master!“ na jímavou vybrnkávačku s úžasným kytarovým sólem Kirka Hammetta, mám husí kůži a s nadšením žasnu. I po tolika letech…

Orion (1986, album Master of Puppets) – monstrózní instrumentálka, která vypráví příběh o neznámu.

Enter Sandman (1991, Black album) – úvodní megahit z černého alba Metallicy, které se stalo jejím komerčně nejúspěšnějším a nasměrovalo mnohé thrash metalové kapely té doby k odvaze zkoušet nové cesty. Bruce Dickinson (zpěvák Iron Maiden) o tomto albu v roce 2021 prohlásil, že nepochybně pomohlo dostat metal do mainstreamu. Volně přeloženo: underground začal být přijatelný pro mnohem širší masy posluchačů než dříve.   

The Unforgiven (1991, Black album) – pro mě osobně jedna ze dvou nejúžasnějších metalových balad historie. Společně s Fade to Black. Tak melancholická, tak dechberoucí. Protože je tak úspěšná, složila Metallica ještě dvojku i trojku. Obě výborné.

Nothing Else Matters (1991, Black album) – budete-li na YouTube hledat klip k metalové baladě, který má více než jednu miliardu zhlédnutí, najdete jej. Klip přitom není vůbec ničím zajímavý. Naprosto vůbec ničím. Prakticky nic se v něm neděje. Jeho většina se odehrává na židlích ve studiu, kde Metallica natáčela. Tak proč má přes miliardu zhlédnutí? Je to hudbou. Další výtečnou baladou Metallicy. Baladou, kterou převzal už snad kdekdo.

Untill It Sleeps (1996, album Load) – balada ke zpěvu i k potřásání hlavou. Implicitní metalový večerníček na dobrou noc.

The Day That Never Comes (2008, Death Magnetic) – již pátá balada v mém TOP 10 od Metallicy. Skvělé aranžmá, parádní gradace, jednoduché, přitom tak báječné kytarové sólo.

Spit Out The Bone (2016, album Hardwired…to Self-Destruct) – brutální nářez. Zběsilé tempo, podmaninvá kytarová linka, neskutečná energie, vynikající aranžmá, fantastické kytarové sólo. Thrashmetalový majstrštyk nové doby. Návrat ke kořenům Metallicy, ovšem s novými nápady a novým zvukem.

Divoká karta pro jednu skladbu navíc: The Memory Remains (1997, album ReLoad)

Medailonky:

IRON MAIDEN

Vznik: 1975

První album: 1980 – Iron Maiden

Čtyři nejzásadnější alba skupiny pro historii žánru (podle autora):

1982 – The Number of the Beast

1988 – Seventh Son of a Seventh Son

1992 – Fear of the Dark

2000 – Brave New World

Ocenění: Cena Grammy (plus několik nominací), Ivor Novello Awards, Juno Awards či Brit Awards, několik nominací na Kerrang! Award, Echo Award (nominace), Brit Award (několik nominací), nominace do Rokenrolové síně slávy aj.

METALLICA

Vznik: 1981

První album: 1983 – Kill’ em All

Čtyři nejzásadnější alba skupiny pro historii žánru (podle autora):

1984 – Ride the Lightning

1986 – Master of Puppets

1991 – Metallica (black album)

2016 – Hardwired…to Self-Destruct

Ocenění: Osm cen Grammy, čtyřikrát Kerrang! Award, MTV Music Video Award, Billboard Music Award, Polar Music Prize (2018 – tzv. hudební Nobelova cena), Rokenrolová síň slávy aj.

Ať riffy drhnou dál

Hledat odpověď na otázku z titulku článku je možná pošetilé. Dost možná se skutečně jedná o srovnávání jablek a pomerančů, jak tvrdí jeden z metalových fanoušků na Redditu (názor č. 10 výše). I když spočítáme spočitatelné, nedokážeme spočítat skutečnou míru přínosu pro daný hudební žánr.

Metaloví fanoušci byli dlouho psanci, než Metallica černým albem změnila náhled nemetalové veřejnosti na metal. Do té doby se na nás svět díval spíše negativně a často zkresleně. Až ono černé album přimělo středněproudý svět přehodnotit svůj pohled na tvrdou muziku a její posluchače.

Kdyby ovšem Iron Maiden nevydali v roce 1980 své první album, kdo ví, jestli by Metallica vůbec vznikla. A pokud ano, jestli by se skvělému Ulrichovi ozval na inzerát geniální Hetfield.

Takže? Odpovědět si musíme každý sám. Jak kterou hudbu cítíme, jak kterého titána vnímáme (v komentářích pod článkem velmi uvítám vaše názory).

Já sám na klíčovou otázku přece jenom odpovím. Avšak parafrází známého závěru sociologického výzkumu v komedii “Vrať se do hrobu!”, abych své obsáhlé zamyšlení zakončil opravdu zlehka.

Většina fanoušků má jasný názor a odpověděla by Metallica. Existuje však ještě nejméně padesát procent těch, kteří by odpověděli Iron Maiden.

Tak ať obě kapely ještě nějaký rok vydrží a dál píšou zlatým písmem pozoruhodný příběh heavy metalu. Píší ho pro nás.

Václav Fikar