Ono se snadno řekne vstát brzy na ryby, ale mnohem hůř už se vstane. Když totiž v půl třetí v noci zazvoní budík, aby člověka popohnal k vodě, jako by ho přivolával odkudsi z druhého břehu. Z laskavé krajiny měkkých polštářů a požitkářských snů, kde je krásně jako v měsíčních zahradách.
A právě pro kouzlo hlubokého a klidného spánku se našinci odtamtud nechce. Pochopitelně. Vždyť komu by se také chtělo opouštět ráj sladkého ničeho i všeho kvůli cestě na místo, která možná ani nebude stát za to?
Proto někdy budík vypnu a na ryby prostě nevstanu. Jindy však ze sebe peřinu setřesu a jako oživlé zombie zamířím vstříc nejistým zážitkům a dobrodružstvím. Zívám, narážím do futer, hledám koupelnu.
Pytle pod očima? Jistě. Pokus o restart mozkové činnosti jednou až dvěma silnými kávami? Jistě, jistě. Pochybnosti o vlastním zdravém rozumu během čištění zubů a nekonečného zívání před zrcadlem i za volantem? Třikrát jistě. Daň za možnost vidět v létě strhující východ slunce a chytit při něm dravou rybu stojí právě tolik. Platím ji nerad, nicméně poctivě.
Jakmile se totiž ohnivé slunce objeví na východním obzoru, už svého večerního rozhodnutí vstát v půl třetí v noci nelituji. Právě tehdy je na světě nádherně. Čerstvá tráva voní stejně čerstvou rosou, z tisíce ptačích hrdel zní Óda na radost a ryby se předhánějí ve šplouchání u hladiny, potažené mlhavým oparem. Myslím, že jestli má krajina duši, jako že ji rozhodně má, potom právě tehdy.
A když pak na mou nástrahu zaútočí urostlý dravec, až se mi do velkolepého rozbřesku rozbzučí naviják, Óda na radost je úplná. Tehdy jsem dokonce šťastný, že jsem se z postele nakonec přece jenom vykopal. On totiž člověk není kočkovitá šelma, aby v noci vyrážel s potěšením na lov. A není ani sova, ani ryba, aby byl za tmy na vrcholu duševních i fyzických sil. Člověk je jen člověk a v tom je ta rybářská svízel. Chce-li se totiž alespoň občas podívat pěknému dravci zpříma do očí, musí se chovat jako mnohé dravé ryby. A tedy být aktivní, když jsou i ony aktivní. Být u vody před rozbřeskem a nepromeškat úsvit.
A protože v Česku máme za sebou právě měsíc od takzvaného zahájení, tedy měsíc možnosti lovu hlavních dravců, viděl jsem už dvaadvacet červnových a červencových úsvitů. Pokud patříte k většině, nezatížené touhou bičovat od čtvrté ráno vodu, pak se možná rádi na nějaký ten úsvit podíváte, až se pěkně prospíte. V poledne nebo večer. Ostatně vždyť také k tomu máme internet. Tady jsou tedy některé z mých jitřních příběhů…
Text a foto Václav Fikar
Jsem tak namotivován, že jsem si vzal na pátek volno a vstanu za tmy ráno na ryby:)
Držím moc palce a přeju krásný úsvit s krásnou rybou
Ahoj Václave, znám to a dávám za pravdu! Pěkné fotky v tomto příspěvku!
Taky to vstávání provozuju a musím uznat že čím sem starší, tím se mi hůř vstává, respektive pak stojím celý den za nic
Ať se daří! Libor
U mě to s věkem nesouvisí, alespoň zatím, tohle brzké vstávání mě bolelo před deseti lety stejně jako dnes. Ale když ono to jinak nejde A děkuju moc, Libore.
Nádnera:-) a také jsem zde našla odpovědi na mé otázky.
Děkuju moc!