Jitřní příběhy aneb Zívám, abych byl u řeky za úsvitu

Ono se snadno řekne vstát brzy na ryby, ale mnohem hůř už se vstane. Když totiž v půl třetí v noci zazvoní budík, aby člověka popohnal k vodě, jako by ho přivolával odkudsi z druhého břehu. Z laskavé krajiny měkkých polštářů a požitkářských snů, kde je krásně jako v měsíčních zahradách.

A právě pro kouzlo hlubokého a klidného spánku se našinci odtamtud nechce. Pochopitelně. Vždyť komu by se také chtělo opouštět ráj sladkého ničeho i všeho kvůli cestě na místo, která možná ani nebude stát za to?

Proto někdy budík vypnu a na ryby prostě nevstanu. Jindy však ze sebe peřinu setřesu a jako oživlé zombie zamířím vstříc nejistým zážitkům a dobrodružstvím. Zívám, narážím do futer, hledám koupelnu.

Pytle pod očima? Jistě. Pokus o restart mozkové činnosti jednou až dvěma silnými kávami? Jistě, jistě. Pochybnosti o vlastním zdravém rozumu během čištění zubů a nekonečného zívání před zrcadlem i za volantem? Třikrát jistě. Daň za možnost vidět v létě strhující východ slunce a chytit při něm dravou rybu stojí právě tolik. Platím ji nerad, nicméně poctivě.

Jakmile se totiž ohnivé slunce objeví na východním obzoru, už svého večerního rozhodnutí vstát v půl třetí v noci nelituji. Právě tehdy je na světě nádherně. Čerstvá tráva voní stejně čerstvou rosou, z tisíce ptačích hrdel zní Óda na radost a ryby se předhánějí ve šplouchání u hladiny, potažené mlhavým oparem. Myslím, že jestli má krajina duši, jako že ji rozhodně má, potom právě tehdy.

A když pak na mou nástrahu zaútočí urostlý dravec, až se mi do velkolepého rozbřesku rozbzučí naviják, Óda na radost je úplná. Tehdy jsem dokonce šťastný, že jsem se z postele nakonec přece jenom vykopal. On totiž člověk není kočkovitá šelma, aby v noci vyrážel s potěšením na lov. A není ani sova, ani ryba, aby byl za tmy na vrcholu duševních i fyzických sil. Člověk je jen člověk a v tom je ta rybářská svízel. Chce-li se totiž alespoň občas podívat pěknému dravci zpříma do očí, musí se chovat jako mnohé dravé ryby. A tedy být aktivní, když jsou i ony aktivní. Být u vody před rozbřeskem a nepromeškat úsvit.

A protože v Česku máme za sebou právě měsíc od takzvaného zahájení, tedy měsíc možnosti lovu hlavních dravců, viděl jsem už dvaadvacet červnových a červencových úsvitů. Pokud patříte k většině, nezatížené touhou bičovat od čtvrté ráno vodu, pak se možná rádi na nějaký ten úsvit podíváte, až se pěkně prospíte. V poledne nebo večer. Ostatně vždyť také k tomu máme internet. Tady jsou tedy některé z mých jitřních příběhů…

IMGP9593b
Východ slunce na Jesenici. Zrcadlovku jsem udržel neroztřesenou, i když jsem to ráno velmi zíval.
IMGP9859
Skalka, 3. července, 4.52 hodin. Pohled a východ slunce přes podběrák.
IMGP9268
Začátek horkého letního dne na Ohři. Bílé tečky nad hladinou jsou poletující hmyz.
IMGP0372
České středohoří před pátou ráno. Pohled na zdejší krajinu, kde také chytám ryby, se mi nikdy neomrzí.
Jitřní příběhy aneb Zívám, abych byl u řeky za úsvitu
Mezi mé nejčastější úlovky v čase kolem rozbřesku patří tradičně bolen. Letošek nevyjímaje.
IMGP0508
Opět východ slunce, fotografovaný z Pomezí nad Ohří.
IMGP6708
Brzká rána nejsou jen sluneční žár, ale i studená rosa nebo třeba kapky po večerních přeháňkách…
IMGP0425
Mezi typické noční predátoy patří sumec. Pokud ho rybář chce spatřit a nechce se spoléhat na nějakou zvláštní náhodu dopoledního či podvečerního ulovení, musí být u vody za tmy. Ranní sumec z Ohře, vyvláčený na zvukový jerk Jenzi Pionier.
IMGP9619
A tady jeden z candátů, vyvláčených v červnu na Jesenici. Právě vyšlé slunce se odráží v jeho boku.
IMGP9423
A druhý z candátů. Měl jsem štěstí, chytil jsem jich víc.
IMGP9919
Jedno ráno jsem si dopřál chytání jen s plandavkami. Fungovaly. Při tomto úsvitu jsem si vylepšil letošní rybářské skóre o čtyři okouny.
IMGP9914
Skalka, 27. června, 4.28 hodin.
Jitřní příběhy aneb Zívám, abych byl u řeky za úsvitu
Tenhle robustní ranní bolen přišel na wobler krátce před pátou hodinou. Ráno 12. července se mi tedy co do rybářského zážitku vyplatilo vstávat. I když probuzení bylo hodně těžké. Spal jsem jen tři hodiny.
IMGP4771
Tento snímek nezachycuje ani červnový, ani červencový východ slunce, nýbrž dubnový. Ano, už i v dubnu a květnu jsem někdy vstával kolem třetí, tedy ještě za tmy. Tehdy pro změnu kvůli feederu a kaprům, protože i kapři bývají často aktivní při rozednění, když se venkovem rozléhá kokrhání kohoutů. Protože se mi tato fotka dubnová líbí, přiřadil jsem ji sem k letním.
IMGP9299b
Štika chycená brzy ráno na wobler Kendo.
IMGP0501
Fotografie pořízená z lodi v sobotu 13. července. Na Skalce u Chebu.
Jitřní příběhy aneb Zívám, abych byl u řeky za úsvitu
Jeden pěkný ranní bolen z Labe. Byl sice chycený „až“ po šesté ráno, ale stejně jsem musel vstávat, abych byl u vody mnohem dřív.
IMGP9582b
A to už je návrat na Jesenici. Na přehradu, kde jsem jako kluk poprvé chytal ryby. Večer. Tenkrát mě ani nenapadlo kvůli rybám vstávat.

Text a foto Václav Fikar

6 thoughts on “Jitřní příběhy aneb Zívám, abych byl u řeky za úsvitu

  1. Ahoj Václave, znám to a dávám za pravdu! Pěkné fotky v tomto příspěvku!
    Taky to vstávání provozuju a musím uznat že čím sem starší, tím se mi hůř vstává, respektive pak stojím celý den za nic
    Ať se daří! Libor

    1. U mě to s věkem nesouvisí, alespoň zatím, tohle brzké vstávání mě bolelo před deseti lety stejně jako dnes. Ale když ono to jinak nejde A děkuju moc, Libore.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..