Víno jsem pil v temperamentním Španělsku, v Egyptě i Maďarsku. Na slunném jihu Francie i úchvatném severu Itálie. V Benátkách jsem jedl nejlepší pizzu na světě a v bavorském Bamberku zhltnul nejlepší chlupaté knedlíky. Ve strhující Skandinávii i upraveném Rakousku jsem zapíjel kus flákoty v housce pivem. V krásném Bavorsku, Horních Frankách, Sasku i Švábsku (Bádensko-Württembersku) jsem pak půllitry se svrchně kvašenými weizeny či spodně kvašenými zoigly vyměnil rovnou za tupláky. V Polsku jsem chutnal vodku, prý kurva lepší než v Rusku, a taky se otáčel za lotyšskými holkami.
Ochutnal jsem řadu zemí a všude viděl i fotil hodně krásného. Tam nebo jinde jsem spatřil zázraky přírody i úžasné lidské výtvory. Něco, čím se jednotlivé země mohou bezpochyby chlubit. A přesto, kdykoliv jsem se vrátil domů do Čech, okamžitě mi naběhlo bohapusté klišé: Všude dobře, doma nejlíp. Home sweet home, jak říkají Američané.
Malé Česko, ten náš pivařský a pálenkářský prďánkov mezi Německem, Rakouskem, Polskem a Slovenskem, je totiž zemí, která má světu co nabídnout. Úchvatnou přírodu, pozoruhodně bohatou historii a jedinečné historické památky. Místa, kde se utvářela evropská historie, nebo třeba ložnice, kde byli počati následníci trůnu. Proto k nám ročně přijíždějí statisíce turistů z Německa, Holandska, Británie, USA, Číny, Japonska a jiných zemí. Nevlastníme sice ani jeden z divů světa, přesto jsme pro svět zajímaví. Nestyďme se za Česko! Myslíme-li zemi a její přírodní a historické bohatství, není se totiž vůbec za co stydět.
Ostatně, teď ale trochu bokem, vezmeme-li mezinárodní porovnání kvality života (OECD, International Living a jiné) v jednotlivých zemích, z obvykle posuzovaných 150 až 194 zemí světa se Česko v posledních letech pohybuje vždy mezi 22. až 27. místem na světě. Až za námi se průběžně objevují – podle toho kterého hodnotitele a podle toho kterého balíku posuzovaných kritérií – Velká Británie, Japonsko, Portugalsko, Jižní Korea, Itálie nebo Řecko. A to je zde pořád nemalá část populace s něčím nespokojená. Sorry…
Wohnout – Pepíčci:
…v rybníku tře se párek vodníků
ve světě o nás neví se
no ale tohle změní se
až přijde móda pivních pupíkůZ historickejch důvodů má rád Čech svojí pohodu
v zimě na hory, v létě na vodu
tam dá si párek na tácku
a k tomu pívo dvanáctku
po třináctým pak skolí čtrnáctku…
Abych se ale vrátil k Česku. Před pár dny jsem na okraji jedné vesnice ve Slavkovském lese míjel plot, za kterým úžasně voněla posečená tráva. Tam, za plaňkami, přicházelo na svět seno. Na zahradě mečely tři kozy a sotva o dva kilometry dál se na louce hned vedle žlutého pole s řepkou pásly krávy.
O pár minut později mě oslovila majitelka zahrady, kterou zaujalo, že si fotím její kozy (na zahradě), a vzápětí mi dala ochutnat mléko, které nadojily. A k nim tvarohový koláč s pupíkem z borůvkové marmelády. A zatímco jsem si u plotu jejího domku pochutnával na českém venkově, kolem pangejtu bzučely včely a spokojeně brumlali kulatí čmeláci.
Cestou k další vesnici, jak se děravá silnice klikatila mezi loukami, lesy a žlutými lány polí, jsem si pak znovu připomněl, že Česko je sice malá země, která kvůli různým sviním hodně zkusila, i přesto však zůstala hrdou a mimořádně krásnou. A zatímco svině vzal anebo vezme ďas, ona tu bude dál. No, a protože jsem ji fotil více než tisíckrát, postupně vám pozoruhodné Česko představím. Od západu na východ.
Každou chvíli se totiž přesvědčuji, že tisíce Čechů vůbec netuší, jakými krásami jejich vlastní republika oplývá. Příkladem budiž například fotoblog o Středozemi v Karlovarském kraji, kterým jsem objevil krásy a pozoruhodná místa Karlovarského kraje nejen pro stovky „přespolních“, ale i pro lidi, kteří v tomto kraji dlouhé roky žijí a pracují.
Začnu na západě – v Chebu. V historickém městě u bavorských hranic, obklopeném dvěma přehradami. Ve městě, které bylo vyhlášené Historickým městem roku 2014. Ve městě, které je členem sdružení krásných historických českých měst Česká inspirace.
První písemná zmínka o Chebu pochází z roku 1061. Ve své bohaté i složité historii pak město na česko-německém pomezí vždy hrálo důležitou obchodní a kulturně-společenskou roli.
Cheb jako rodovou državu získal v roce 1167 císař Friedrich Barbarossa, který zde nechal vystavět mohutnou císařskou falc (jedinou na území ČR!). O pár desítek let později pak král Jan Lucemburský připojil Cheb k Zemím Koruny české. Chebští si ale vždy zakládali na autonomii a výlučnosti, proto byl Cheb po staletí takovým „státem ve státě“. Výlučné postavení Chebu ve své době dokresluje například právo Chebských razit si své vlastní mince. Odehrávala se zde také zásadní politická jednání a události, které ovlivňovaly život celé Evropy.
V Chebu se v lednu 1285 konala svatba českého krále Václava II. s Jitkou, dcerou římského krále Rudolfa I. Cheb potom střídavě patřil buď k Čechám, nebo Německu. Roku 1322 ho Ludvík IV. Bavor dal se souhlasem Chebských v zástavu již zmíněnému českému králi Janu Lucemburskému. Ten městu slíbil nezávislost na českém království, Cheb však pozbyl statut svobodného říšského města.
Autonomním tendencím Chebu, spojeným s odvoláváním se na zvláštní postavení Chebska v rámci Zemí Koruny české, udělali konec Habsburkové v první polovině 18. století. Roku 1723 učinili Cheb svobodným královským městem.
Na mnoha domech v historickém centru Chebu jsou zajímavé detaily. Stačí jen zvednout hlavu a člověk jich spatří desítky. Například tuto desku naleznete na domě Na ostrém rohu. Na něm je také pamětní deska s plastikou krále Jiřího z Poděbrad, která připomíná Jiříkův pobyt v Chebu v letech 1459-1461, který ovšem při svém prvním pobytu v roce 1459 bydlel v jiném domě, který stával v místech bývalé pošty na dolním konci náměstí.
Dům Na ostrém rohu byl v majetku rodu Junckerů od roku 1396. Kromě pobytů krále Jiřího je dům známý tím, že zde byl v letech 1703-11 internován srbský bán Jiří Brankovič a v roce 1716 zde byla po dobu několikatýdenní léčby chebskou kyselkou ubytována polská královna.
Dům Minetti. V tomto domě pobýval od 7. dubna 1458 přes měsíc – při své první návštěvě Chebu – český král Jiří z Poděbrad. Tehdy zde uzavřel důležité svazky s falckým a saským kurfiřtem a markrabětem Albrechtem Achillem von Anspach-Bayreuth a oženil v něm také 25. dubna svou dceru Sidonii, která se tím stala pramátí saské královny.
Jedním z bohatě zdobených domů na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad je Gablerův dům. Původně pozdně gotický dům se bohatě zdobenou rokokovou fasádou řadí k nejhodnotnějším výsledkům pozdně barokní přestavby v 18. století. Ve druhé polovině 17. století patřil Jezuitům, kteří nad portál umístili reliéf s postavou Panny Marie.
Schirndingerův dům na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad se stal Památkou roku 2014 v ČR. Tento výjimečný dům pochází ze 13. století a v minulosti byl několikrát přestavován. Porota v celostátní soutěži pořádané Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska ocenila obnovu jeho fasády, která domu vrátila domu původní podobu. Nezvykle černou.
Není bez zajímavosti, že nová černá podoba Schirndingerova domu vzbudila mezi Chebany spoustu diskusí. Jak už to tak bývá, jedněm se líbí, dokonce moc, druhým však vůbec ne.
Pohled do jedné z budov na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. Nebojte se, dopřát si ho může každý. Jedná se o veřejně přístupnou budovu Galerie umění.
Nad budovou galerie se nachází Schillerův dům (dříve také dům Junckerů a Metternichů). V tomto domě v jihovýchodní části náměstí bydlel básník Friedrich Schiller v roce 1791, když v Chebu hledal inspiraci pro své drama o Valdštejnovi (kromě hledání tvůrčí inspirace v Chebu také podnikal pitnou kúru v sousedních Františkových Lázních).
V Schillerově domě však vůbec bydlela velká jména své doby. V roce 1461 markrabě Friedrich von Brandenburg, v roce 1547 císař Karel V., císař Leopold I. tady chrápal v roce 1673, arcivévoda Karel v roce 1798 a v letech 1854-1862 světoznámý skladatel Wilhelm Veit.
Pod jedním z oken je zazděn kámen s erbem Junckerů z roku 1379.
Pohled z Dlouhé ulice k Františkánskému komplexu. Minoritský kostel postavený současně s klášterem po roce 1247, kdy se v Chebu usazují Františkáni. Po požáru roku 1270 byl obnoven. Z původní stavby se dochovala sakristie a část klášterního zdiva. Unikátní Křížová chodba kláštera z první poloviny 14. století se řadí mezi nejkrásnější památky ve městě.
Zavražděných. Jméno jinak zcela romantické uličky (mezi ulicemi Jateční a Židovská) nezní vůbec romanticky. Její název připomíná pogrom ve 14. století, kdy do této uličky byly nahnány a zavražděny desítky Židů. Kvůli pogromu tehdy Chebu dokonce hrozilo od Karla IV. odejmutí některých městských práv.
V Chebu se narodila nebo později tvořila a pracovala řada významných osobností. Jednou z nich byl český loutkář Gustav Nosek.
Plzeňský rodák vyřezal řadu známých loutek, mimo jiné přivedl na svět legendárního Hurvínka, kterého vyřezal v roce 1926. Ve 20. letech minulého století také vodil Spejbla, přičemž s Josefem Skupou spolupracoval dlouhodobě. V roce 1930 vyřezal Máničku a podle Trnkova návrhu také psa Žeryka, kterého sám vodil a mluvil. Druhou polovinu svého života prožil Gustav Nosek v Chebu, kde 1. února 1974 zemřel. Zavzpomínat na něj můžete v Dlouhé ulici.
Z Chebu pochází celá řada známých osobností. Například zde vyrůstal herec Boris Rössner, z dnešních osobností to jsou hudebník a moderátor Pavel Anděl (pořad Noc s Andělem), světlo světa v Chebu spatřili sportovní komentátor Jaromír Bosák nebo zpěvačka Ilona Csáková.
Zlatý slavík Karel Gott se v Chebu učil v oboru elektromontér (1954/55), svou úspěšnou kariéru zde začínal významný divadelní režisér a filmový herec Miroslav Krobot (1975-1979), stejně jako moderátor Leoš Mareš. Zpěvák Waldemar Matuška byl v Chebu od roku 1955 dvě léta tajemníkem Okresního domu osvěty. A konečně nedaleko Chebu, ve Skalné, se narodil fotbalista Pavel Nedvěd.
Přestože bylo Chebsko od roku 1322 součástí Zemí Koruny České, většina Chebanů po skončení 1. světové války nechtěla být součástí nově vzniklého Československa a žádala v rámci Deutschböhmen o odtržení. Jejich plán se však po příchodu italských legionářů na Chebsko v roce 1919 nepodařilo zrealizovat. V období první republiky se pak v Chebu značně zvýšil počet českého obyvatelstva, které přicházelo z vnitrozemí do pohraničí za prací.
Jak zmiňuji výše, Cheb zvítězil v soutěži Historické město roku 2014, kterou pořádá Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska společně s ministerstvy kultury a pro místní rozvoj.
Okresní město u hranice s Bavorskem se do finále této prestižní soutěže probojovalo už třikrát, zvítězilo ale až při své třetí finálové účasti. Poprvé se v celostátním finále objevilo v roce 2007, kdy zvítězila Polná. Podruhé v roce 2013, kdy obsadilo 2. místo za Jilemnicí.
Následující rok 2014 byl ale pro bývalé okresní město u bavorských hranic mimořádně úspěšný. Odborníci Chebu přiznali vítězství jak v soutěži Historické město roku, tak i v soutěži Památka roku.
Podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 korunoval 3. října triumfální příjezd Adolfa Hitlera na zcela zaplněné a hajlující chebské náměstí. Sudety byly připojeny k Hitlerově Třetí říši.
Po roce 1945 byla většina obyvatelstva německé národnosti vysídlena do Německa, což zapříčinilo výrazný pokles počtu obyvatel, kteří zde měli hluboké kořeny.
Symbolem hlavního chebského náměstí, známým třeba z pohlednic, je Špalíček. Celistvý komplex jedenácti domů, rozdělených uzoučkou Kramářskou uličkou, který vyrůstal od 13. století na místě kramářských budek a masných krámů v dolní části náměstí. Podle nejstaršího zobrazení Špalíčku z roku 1472 je půdorys těchto dvou bloků v podstatě zachovaný do dnešní doby! Zbořena ale byla v minulosti třetí řada domů, která stála na západní straně náměstí.
Druhou kašnu na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad zhotovil v roce 1523 mistr Hans. Kamennou nádrž, která nahradila původní dřevěnou, však kašna získala až v roce 1606.
V roce 1681 byla na kašně postavena dřevěná socha od Petra Ecka a malíře Heinricha. Dřevěná plastika byla později nahrazena sochou „divého muže“. Herkula, opírající se o štít s erbem města Chebu. Je to kopie sochy ze schodiště bývalé barokní radnice a dnešní galerie, zhotovené kolem roku 1728 sochařem P. A. Felsnerem. Herkulova socha na kašně vznikla asi o deset let později, alespoň podle dochovaného letopočtu na barokním členitém soklu – 1738.
Prölkl v roce 1877 o kašně s „divokým mužem“, údajně ochráncem Chebu, napsal:
„Ne méně působivá na širokém spodním náměstí je na velké, otevřené kašně před Špalíčkem umístěna socha obrovitého divého muže mávajícího kyjem. Téměř obnažená postava s vlající bederní rouškou, která se opírá o štít s městským znakem, představuje starého, tajemného německého hrdinného krále Alemanna, kterého měšťané starého říšského města na hranici se slovanskou zemí zde umístili jako znamení stálého vědomí svého německého (alemánského) původu a německého založení města.“
Kostel sv. Mikuláše je největší z několika chebských kostelů (celkově je velmi podobný kostelu v 50 km vzdáleném bavorském Hofu). Původně se jedná o trojlodní románskou baziliku z počátku 13. století, ze které se zachoval západní portál a spodní část věží. Chrámové trojlodí, presbytář a sakristie pochází až z gotické etapy výstavby, barokní kopule pak z druhé pol. 18. století.
Při procházce po pěší zóně směrem na náměstí zcela určitě nepřehlédnete fasádu domu na rohu třídy Svobody a Šlikovy ulice. Je zdobená malbami šlechtického rodu Šliků, a to až do popravy českých pánů na Bílé Hoře. No, a je to také dům, kde jsem několik let bydlel.
Budova městské knihovny – Volksbücherei Dominika Kreuzingera – byla v Chebu postavena v letech 1909-10 a slavnostně otevřena 12. února 1911. Knihovna byla postavena z odkazu chebského továrníka v secesním stylu podle projektu ateliéru Loos v Teplicích. Stavitelem byla firma Franze Krause z Chebu.
Chebský hrad (nebo také císařská falc) se svou dominantnou – obrannou Černou věží. Chebský hrad je jedinou štaufskou císařskou falcí na našem území (další se nacházejí na území dnešního Německa a severní Itálie). Chebská falc je nejvýchodněji položenou falcí vůbec.
Štaufský sloup byl před vchodem do Chebského hradu instalovaný v roce 2013. Informuje o některých významných událostech, které se kdysi v Chebu udály.
Na Chebském hradě potkáte tváří v tvář Sépii. Bronzovou sochu od akademického sochaře, malíře a výtvarníka Jaroslava Róny. Sochu koupilo město Cheb od sochaře v roce 2006 za 1,78 milionu korun. Mimochodem, chebskou Sépii vyhlásili čtenáři deníku MF Dnes a serveru iDnes v roce 2013 nejkurióznější sochou Karlovarského kraje.
Nejcennější stavbou Chebského hradu je kaple sv. Erharda a Uršuly. Dvoupodlažní románská kaple spatřila světlo světa na konci 12. století vedle hradního paláce – na místě někdejšího slovanského hřbitova.
Není bez zajímavosti, že z horní kaple se lze po točitém schodišti, umístěném vedle sakristie, dostat do místnůstky, kterou podle legendy využíval Zikmund Wann jako alchymistickou dílnu.
Dalším chebským unikátem je skutečnost, že dekretem z 3. června roku 1652 rozhodl císař Ferdinand III. o přebudování Chebu na pohraniční pevnost. Statut pevnostního města měla v té době v celém Českém království již pouze Praha. V rámci budování pevnosti pak byl původní středověký hrad přestavěn do podoby barokní pevnostní citadely.
Kružítko se v areálu Krajinky objevilo v roce 2013 u příležitosti druhé Krajinné výstavy s názvem „Příroda a historie Cheb 2013“. Umělecký artefakt v tzv. barokní zahradě je 4,7 metru vysokou zvětšeninou měřidla, které ve své době používal jeden z nejslavnějších evropských architektů a stavitelů vrcholného baroka – chebský rodák Johann Balthasar Neumann.
Zrekonstruovaná Rajská zahrada je součástí komplexu Františkánského kláštera. Původně ovocná a zeleninová klášterní zahrada, na kterou navazoval uzavřený dvůr s pivovarem a hospodářskými budovami, byla koncem třicátých let 20. století s otevřením národopisného muzea v zadní části konventních budov přeměněna na zahradu okrasnou.
Po obsazení kláštera a internaci řeholníků při akci „K“, kterou provedly orgány totalitního komunistického režimu v roce 1950, byla zahrada opět proměněna v zeleninovou zahradu, tentokrát ale školní. V září 2002 však byla zahrada po velmi nákladné rekonstrukci znovu slavnostně zpřístupněna veřejnosti, nyní opět jako okrasná.
Jak jsem již zmínil, unikátní Křížová chodba minoritánského kláštera patří k nejkrásnějším památkám ve městě. Veřejnosti však byla zpřístupněna až v červenci 2004. Františkánský klášter stál ve městě už v roce 1256, kdy zde za svého chebského pobytu bydlel řezenský biskup. Po zničujícím požáru roku 1270 byl klášter vystavěn znovu, tentokrát už ale na větším půdorysu.
Františkáni v klášteře působili až do roku 1951, kdy byli vyhnáni komunistickou mocí. V roce 1991 byl klášter navrácen církvi, v současné době už ale patří městu. A právě město zpřístupnilo část tzv. Františkánského komplexu veřejnosti.
Kostel Zvěstování Panny Marie (někde zmiňovaný také jako Františkánský kostel) na Františkánském náměstí byl vysvěcen v roce 1285 a hned poté se zde konala svatba českého panovníka Václava II. s Gutou (Juttou) Habsburskou. Kostel patří s jihlavským a tepelským k nejstarším gotickým halovým kostelům v Čechách a na Moravě. V kostele se zachovalo oratorium, které používaly klarisky ze sousedícího kláštera až do výstavby vlastního kostela.
Zpustlé chebské Poohří se v roce 2006, u příležitosti přeshraniční Krajinné výstavy bez hranic Cheb – Marktredwitz, proměnilo doslova v krásnou zahradu a relaxační zónu, kde se dnes konají koncerty a další kulturní a společenské akce.
Chebské dvorky. Každý rok v červnu nasáknou dvory a staré ulice v hisotrickém centru města pestrou směsí kultury. Multikulturní festival s mezinárodní účastí představuje práce desítek malířů, fotografů, výtvarníků, sochařů, kreativců, divadelní představení i koncerty kapel a písničkářů. V atmosféře starého Chebu jedinečné čtyři dny. Po skončení prvního ročníku jsem v regionálním tisku napsal, že se s lehkou mírou nadsázky jedná o „malý chebský Woodstock“. Ujalo se.
Cheb je však unikátní nejen starým historickým centrem s řadou památek, které tak trochu připomíná bavorský Norimberk, ale i polohou mezi dvěma velkými přehradami, vybudovanými v 60. letech minulého století. Skalkou na západním a Jesenicí na východním okraji města.
Snímek zachycuje Jesenici, konkrétně tzv. malou přehradu s její dominantou – zatopeným mostem ve Všeboři. Snad tato jesenická zajímavost zůstane zachována i pro příští generace. Most, kulatící se se nad hladinou nádrže, se padesát let po napuštění přehrady pomalu začíná drolit a rozpadat.
Takzvaná zlatá dráha, vybudovaná v chebském Poohří v roce 2013, je světovou raritou. Jinde na světě podobnou tartanovou dráhu pro atlety nenajdete!
V roce 2012 změnilo město Cheb podobu tradičních Vánočních trhů na historickém náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. Vánoční trhy nyní trvají měsíc, jejich součástí jsou mimo jiné flašinetáři, ponocní, tvůrčí dílny, známí zpěváci a také ledové kluziště u Špalíčku.
Významné kulturní a společenské akce:
Chebský masopust (únor), Chebské dvorky – open air festival uměleckých projektů s mezinárodní účastí (červen), FIJO – mezinárodní festival mládežnických dechových hudeb a mažoretkových formací (každý sudý rok v červnu), Valdštejnské slavnosti (každý lichý rok na přelomu srpna a září), Divadlo jednoho herce – mezinárodní přehlídka divadelních monodramat (jednou za dva roky – na přelomu září a října), JAZZ JAM Cheb (říjen), Grand Prix Cheb – mezinárodní taneční soutěž (říjen), Chebské vánoční trhy – měsíc trvající vánoční trhy s ledovým kluzištěm v historickém centru
Místa, která stojí za zhlédnutí v nejbližším okolí
Františkovy Lázně – malebné lázeňské městečko v těsném sousedství Chebu
SOOS u Františkových Lázní – přírodní rezervace s mofetami
Doubrava – 700 let stará vesnička nedaleko Chebu (u Lipové), která je na seznamu Vesnických památkových rezervací. Je proslulá unikátními hrázděnými statky a domy chebského typu. V jednom z nich je skanzen.
Motýlí dům v Žirovicích
Loreta ve Starém Hrozňatově – loretánská kaple, postavená jezuity v letech 1664 – 1689. Její podoba byla inspirovaná Svatou chýší v Loretu.
Waldsassen – bavorské městečko, vzdálené od Chebu jen 10 kilometrů. S impozantní bazilikou v centru města, cisterciáckým opatstvím se světově proslulým knihovním sálem, který vznikl v letech 1689 – 1726 v přechodném slohu mezi pozdním barokem a rokokem. A také s koupalištěm, hojně využívaným Chebany.
Text a foto Václav Fikar