Šeříků tolik, že jejich silná vůně musela být cítit až u Rokycan. A bílých hvězd skoro stejně tolik. Netuším, jak západočeská metropole vypadala “tenkrát v čtyřicátom pátom, když Plzeň osvobodil Patton”, ale o třiasedmdesát let později vypadala právě takhle.
Ve zdejších rozkvetlých parcích parkovala vojenská technika a ve zdejších ulicích vlály kromě českých také americké a belgické vlajky. A všude jste potkávali davy lidí a uniformy vojáků. Mladých i starých. Ti se většinou buď usmívali, nebo zívali. To podle toho, jak moc byli v letním horku první májové soboty unavení. Ale i když třeba zívali únavou, všichni se s vámi ochotně vyfotili, pokud jste je požádali o společnou fotografii.
Vybraných 50 snímků dokumentuje zejména příjezd “konvoje svobody” do centra města. Avšak během mapování plzeňských oslav jsem se nesoustředil pouze na tento divácky zřejmě nejatraktivnější moment.
Následující soubor fotografií zachycuje i fragmenty, které se odehrály v prosluněném čase slavností tak nějak mimo “hlavní proud”, avšak které mě vždy z nějakého důvodu zaujaly. Ať již pro svoji fotogeničnost, nebo jenom proto, že byly kouzelné…
Čtyřdenní Slavnosti svobody, kterými si západočeská Plzeň připomínla 73. výročí od osvobození americkou armádou, nabídly na mnoha místech ve městě pestrý program. Pochopitelně tak nějak vojensky laděný. Hlavně vojensky laděný.
Divácky nejpřitažlivějším bodem programu byl přitom již tradičně sobotní příjezd osvoboditelů do města. Konvoj svobody (Convoy of Liberty) vyjel ze Sukovy ulice, aby pokračoval po Klatovské třídě přes sady Pětatřicátníků až na náměstí Republiky. Kvůli podívané na kolonu amerických vojáků přijely do Plzně stovky lidí z řady měst západních Čech.