Sex, lži a průzkumy

Zatímco jsem odlepoval z promáčeného těla přilepené tričko, zaslechl jsem z rádia část výsledků jednoho z nejvíce ujetých průzkumů ze všech ujetých průzkumů.

Totiž průzkumu na téma „sexuální světovosti národů“, který hledá odpověď na otázku, v jakých zemích se rodí nejlepší milenci. Letos na vrcholu sexuálního Olympu spočinuli Řekové, kteří předskočili Italy, třetí pak skončili Španělé. Na bedně se tedy sluní jižní státy.

Ne, dál výsledky tohoto legračního šetření neznám, protože pro moji odlehčenou úvahu nejsou vůbec důležité. Koneckonců podobné žebříčky jsou zveřejňovány pravidelně. Například před dvěma lety jsem četl, že nejlepší milenci na světě jsou Italové a Španělé, vůbec nejhorší pak Angličané, jak tvrdili výzkumníci.

Jak se průzkum provádí?

Jestli mě na průzkumu sexuální světovosti národů něco zajímá, pak jen to, jak se takové průzkumy provádějí. Jaká je metodika sběru dat v případě zjišťování kvality milenců? Jak se postupuje při sběru dat napříč světem a jak se posbíraná data ověřují, aby byl výsledek co nejobjektivnější?

To jako nějaký společenský magazín, nebo výzkumníci z oxfordské univerzity pečlivě vyberou a proškolí pár stovek “tazatelek”, v jejichž řadách jsou zastoupené ženy různých národů, dlouhovlásky i krátce střižené, blondýny, zrzky i brunety, ženy se základním i vysokoškolským vzděláním, ženy s malýma i velkýma prsama od 20 do 40 let, ženy menšího i vyššího vzrůstu, aby jako delegované sexuální komisařky objely jednotlivé země, a v nich se vyspaly s reprezentačním vzorkem mužů? S muži různých povah, různého stupně inteligence, různých kariér?

A pokud ano, jako že zřejmě ne, co se děje dál? Po skončení soulože sáhne tazatelka po tabletu a poznamená si:

Země: Lotyšsko, typ: blonďák s modrýma očima, věk: 36 let, povolání: architekt, závěr: pomalejší rozjezd, ale dobrý finále, výsledek: orgasmus, známka (od 1 do 10): 2.

Jejích 499 kolegyň přitom zhruba ve stejnou dobu bude ve stejné zemi zjišťovat to samé, aby výsledky tak rozsáhlého monitoringu byly co nejobjektivnější? Aby zadavatel prostřednictvím vysokého počtu socioložek v terénu postupně získal ucelený vzorek mileneckých schopností mužů v zemích celého vyspělého světa? Takhle se zjišťuje, jací milenci kde žijí?

Obvolal jsem čtyřiadvacet kamarádů z celé republiky. Jsou mezi nimi dva lékaři, jeden architekt, hokejista, fotbalista, jeden sochař, dva řezníci, realitní makléř, dva novináři, plavčík, spolumajitel developerské firmy, kytarista rockové kapely, jeden politik, dělník na pile a další.

U žádného z nich nikdy nezazvonila žádná sexuální tazatelka s tím, že provádí průzkum jakosti milenců napříč zeměkoulí. Nikdo z nich nebyl k účasti v podobném průzkumu vyzván ani jiným způsobem a nikdo z nich nevěděl o žádném Čechovi, který by se kdy mileneckého výzkumu účastnil.

A protože pracovnice pověřená tak náročným sexuálním výzkumem nezazvonila ani u mě, mám vážnou pochybnost o objektivitě podobných průzkumů, po nichž tak hladově pasou bulvární média.

Chci reprezentovat naši vlast

Jak to, že nikdy u mě nezazvonila nějaká z žen, která tento celosvětový monitoring provádí? Jak to, že se u mých dveří neozvalo?:

„Ahoj, jsem Manuela. Manuela Rodriguez. Jsem socioložka a přišla jsem tě požádat o spolupráci na výzkumném úkolu. Potřebuju po tobě jen jednu jedinou věc. Abys mi to udělal, jak nejlíp umíš!“

Jak to, že jsem nedostal příležitost reprezentovat naši zemi v tak sledovaném průzkumu, jehož výsledky tak dychtivě oznamují bulvární média?

V posteli bych byl stejně dobrý jako Jaromír Jágr na ledě. Naznačil bych střelu, pak ale prudce zabrzdil a šel do otočky. Potom bych podél mantinelu pronikl hluboko do obranného pásma a mohutným kličkováním se dostal do zakončení. Skóroval bych parádním blafákem. Anebo razantním příklepem, to podle situace. Tak jak to běžné dělávám. Na to může vzít Manuela Rodriguezová jed. Vysvlečený do naha bych hájil naše národní barvy jako lev. A klidně i se lvíčkem na prsou.

Jak to, že mi bylo odepřeno ukázat Němkám, Italkám, Francouzskám nebo Japonkám, že také u nás v Česku si stojíme dobře?

Zřejmě proto, že seriozní výzkumy na tohle lechtivé téma zkrátka neexistují. Spíš vypadají tak, že kdosi z nějakého časopisu obšlápne během dovolené v Kefalonii a na Costa Bravě pár barů, kde se postupně zeptá možná až dvou desítek žen, ovíněných sangrií a slunečnou atmosférou dovolené, jací milenci ti Řekové nebo Španělé vlastně jsou.

A ženy nad třetím drinkem a za zvuků vln moře odpoví, že jo, že jsou borci. A navíc ta opálená kůže… Wow.

Spíš výzkum vypadá tak, že veškerý sběr dat jsou jen posbírané střípky ovíněných vzpomínek několika osamělých či rozdováděných žen a jejich vyšumělé touhy něco prožít u moře.

Tím veškerý výzkum končí. Tazatel slyšel, co slyšet chtěl. Dál už nezjišťuje, jak rozsáhlé mezinárodní zkušenosti v oblasti sexu dotazované ženy mají a jestli tedy vůbec mohou relevantně srovnávat. Jestli náhodou borci nejsou i jinde, jako že samozřejmě jsou.

Proč badatelé nepřijedou do okouzlující Prahy nebo do Karlových Varů a tady se nezeptají přiopilých Španělek nebo Američanek, jací jsou Češi milenci? Myslím, že by se dozvěděli to samé, pokud by dotazované ženy takovou zkušenost měly, jako se dozví o Italech v baru na jihoitalské pláži.

Před dvěma roky jsem četl, že ženy, které se milovaly se Španěly, tvrdí, že jsou nejlepšími milenci na světě. A s kým Španěly porovnávaly? Spaly ty samé ženy také s Islanďany, Dány, Finy, Maďary, Kanaďany, Číňany nebo Poláky? Pokud ne, k čemu jejich názor je? A proč vůbec někoho zajímá?

Ďábelskost internetové anonymity

A nebo se tyto průzkumy provádí anonymně, po internetu? Možná ano. V tom případě může být jejich pozadí ještě komičtější. Až přímo absurdní.

Desítky sexuchtivých mužů z jihoevropských zemí, tedy vyhledávaných dovolenkových destinací jako jsou Španělsko, Itálie a Řecko, sedí u počítačů a účastní se průzkumu na téma „sexuální světovosti národů“.

Anonymita internetového prostředí jim umožňuje zúčastnit se ho pod cizí identitou, tedy jako ženy, a takto hrabat na vlastní hromadu. Chválit Španěly, Italy či Řeky (tedy sebe) až do nebe.

Uprděný Řek Jorgos Kavralakis tak možná jako Američanka Amy Rolstonová ukázal právě na Řeky jako na nejlepší milence světa. A Ital Francesco Manelli pod falešnou identitou Němky Gerty Schwarzové označil za fenomenální milovníky právě Italy.

To by pak bylo ďábelsky geniální. Nahánět si v anonymním internetovém přestrojení za uspokojené ženy jiné ženy, přijíždějící do země na dovolenou, do postele. Vzbuzovat u nich zvědavost. Jsou skutečně tak dobří, jak jsem četla? Fakt tam můžu zažít svůj životní sex? Asi jo, když jsou podle toho průzkumu nejlepší milenci na světě.

Každý rok se určitě najde pár přijíždějících, které pod paprsky přímořského slunce a opojené polosladkým vínem podlehnou pokušení strávit noc s mužem ze země, která údajně plodí nejlepší milence.

Teď mě napadá, že se na internetu budu muset porozhlédnout, kde se podobné průzkumy provádějí. Abych nějaké cizinky přijíždějící na dovolenou do Čech přihrál také nám, českým chlapům. Nejlépe pak Západočechům. Že bych na sebe mohl vzít podobu Britky či Švédky a anonymně pět chválu na české borce. Vyznat se z nejlepšího sexu života, prožitého v Česku.

Co se píše o mužích a sexu

Protože sex je jedním z nejčtenějších témat civilizovaného světa, různí odborníci už výsledky těchto pitoreskních průzkumů dlouhodobě rozebírají. Analyzují je a rozvíjejí.

A tak jsem se například dočetl, že jižní národy (Španělé, Italové aj.) sice přinášejí do sexu více temperamentu, ovšem… Tak rychle, jak tamní muži vzplanou, zase rychle vyhasnou. Jinými slovy v posteli mají krátkou výdrž.

Ve výdrži jsou prý na tom mnohem lépe muži ze severněji položených států. V tomto konkrétním článku ukazovali k nám, tedy do Česka, pak do Polska a Finska.

Jiný „výzkum“ z roku 2009, tedy asi tři roky starý, označil letos vítězné Řeky za téměř poražené. Za 6. nejhorší milence na světě. Ženy je tehdy hodnotily jako „ufňukané“ a také, že „jsou cítit“.

A mohu pokračovat… Chorvaté mají být v balení přijíždějících žen velmi aktivní, ovšem nejsou prý vybaveni vynalézavostí a představivostí. Jsou prostě omezení. Bez fantazie. Američané jsou údajně příliš drsní a k ženám neohleduplní, Turci příliš upocení a Skotové zase uřvaní.

Proto jiní výzkumníci ženám radí, že opírat se o pověst jednotlivých zemí nemohou. Sex je prý u každého muže velmi individuální (konečně něco, s čím mohu souhlasit). Záleží prý nejenom na jeho zkušenostech s ženami, ale také na datu narození. A doporučují se raději dívat na astrologická znamení.

Jenomže! Výsledky jiného výzkumu ženy nabádají, aby zapomněly na znamení. Aby vybíraly milence podle jejich profesí. A tak bych mohl pokračovat dál. Nakonec bych si ale vždy musel položit otázku jako na začátku: Proč u mě až dosud nezazvonila žádná tazatelka?

 Václav Fikar