Někdo je zkraje dubna pořád ještě za kamny, za která vlezl v březnu (Proč vlastně tato bizarní pranostika nesmyslně tvrdí, že v březnu vlezeme za kamna? Proč jsme za ně nevlezli už v prosinci či lednu?), a někdo už tráví čas u vody. Na rybách, samozřejmě.
Duben je totiž měsícem, který můžeme označit za reálný začátek rybářské sezony v našich zeměpisných šířkách, a to i přes jeho aprílové vrtochy. Dravce v Česku sice ještě chytat nemůžeme, protože jsou hájení, ale kapry, cejny, líny a další druhy ano. A tak jsem se o Velikonocích logicky obul do kaprů…
Tak to jsem já. Výška 181 cm, váha 82 kilogramů. Nevím, na co zrovna myslím, ale tady zdolávám jednoho z nich. Přesněji jednoho z kaprů, o kterých se zmiňuji výš. Přitahuji ho z dálky – v klidu, z křesla.
Samozřejmě, že u vody jsem se neocitl jen tak samosebou. Nejdřív jsem tam musel dopravit jak sám sebe, což dá rozum, tak vše potřebné. A bylo toho pokaždé dost.
Než jsem ale prvnímu velikonočnímu kaprovi pohlédl z očí do očí, musel jsem si dobře připravit lovné místo. Prostě kvalitně zakrmit. Krmení je při lovu kaprovitých ryb velmi důležité, bez něj by byl rybář odkázaný prakticky jen na náhodu. A na ni při feedrování (= lovu s feedrem) nespoléhám.
Tenhle prostorný 25 litrový kbelík mám moc rád. Hodně se do něj vejde, hodně se v něm schová. A to i díky lavoru (vnitřnímu víku), který ho činí dvoupatrovým. Samotné míchání vnadící směsi je v něm doslova hračka.
Vypnuté vlasce. Teď už jen čekat na záběr.
Vypnutý vlasec, aby citlivá špička feederového prutu signalizovala i sebejemnější zájem ryby o nástrahu na háčku.
A vida. Vúně duhové kostky byla přitažlivější než její křiklavý vzhled… Kapr prostě neodolal.
Podběrák je dobré mít připravený po ruce kdykoliv, tedy i v nevyzpytatelném dubnu, který trpí apílovými vrtochy. A ty, jak známo, nemají ryby moc rády… Lépe být připraven, než pak zbytečně přijít o radost z úlovku kvůli vlastní nepřipravenosti.
Ne, tohle klíště jsem na háček nenapíchl. Poměrně studené velikonoční chytání, kdy například v Chebu na velikonoční pondělí ráno sněžilo, pro mě znamenalo překvapivé setkání hned se čtyřmi klíšťaty. Dvě jsem odfiltroval ještě u vody, dvou jsem si všiml až doma. Letos jich bude asi hodně.
Kapry lysce mám na háčku přece jen o fousek raději než klasické šupináče. Tak nějak se mi lysci zdají o fous bojovnější.
O velikonočním i následujícím víkendu se mi asi nejvíce osvědčila kukuřice, i když ani ostatní nástrahy nezklamaly.
Do letošní feedrové sezony jsem se zakousl i s novým feedrovým “mazlíkem”.
A už to jede, už to frčí! Pokud totiž mažete, jede to. Přesněji pokud si zvolíte dobré místo a kvalitně krmíte, chytá to. Kapříííííííí…
Během prvních tří dubnových víkendů, které jsem zasvětil feederu, jsem neměl štěstí na kapra přes padesát centimetrů.
Avšak kaprů v rozpětí 40 až 50 centimetrů jsem zdolal habaděj. Jen o velikonočním víkendu jsem jich chytil devětadvacet. A další a další následovali v příštích dnech.
Z celé škály ulovených jsem si musel vyfotografovat i kapra tohoto – se zaníceným bolákem na skřelové kosti. Byl ale silný, proto věřím, že se z utržených ran a nemocí vylíže.
Anebo tohoto šupináče… No, teď už jen doufat, že příště přijde větší. A když ne větší, tak aspoň kouzelník, prosím.
Text a foto Václav Fikar
2 thoughts on “Jedni ještě za kamny, druzí už třeba za kapry”
:-))